Kolik produkujete

Základy plánování II.

V minulém díle seriálu jsme si řekli, že bez solidní produkce není možné cokoliv plánovat a v tomto článku si ukážeme, že pro správné rozhodnutí je nutné poznat trend ohledně množství vaší produkce.

Všimněte si, že zákazníci neodměňují dodavatele za snahu, ale pouze za produkt. Fotbalový zápas se nehraje na šance, ani na územní převahu, ale výhradně na střelené a uznané góly. Počítá se jen a výhradně PRODUKT!!! (Samozřejmě trenér může pracovat na tom, aby si jeho mužstvo vypracovalo více šancí, aby se tak vytvořilo více předpokladů na dobré skóre.)

Jak bude vypadat plánování hokejového mužstva, které dává stále méně a méně gólů?

Jak může vypadat strategie firmy, jejíž obrat vypadá dlouhodobě takto?

Kdybyste byli živnostníkem a vaše příjmy by vypadaly právě takto, myslíte si, že by byl dobrý nápad koupit si nyní drahý byt na hypotéku a k tomu drahé auto na leasing? Určitě ne!

Vaše plánování nyní musí nutně souviset s tím, abyste zvýšily příjmy, abyste zvrátili tento negativní trend.

                                                      xxx

Kdyby příjmy firmy vypadaly takto, jak to ovlivní plánování?

Každého druhého člověka napadne, že při takovémto trendu se jistě nacházíme v příjemných problémech, kde musíme napnout všechny síly, abychom zvládli zvýšený zájem o naše produkty, a musíme se soustředit na to, co děláme dobře, aby takovýto vývoj produkce pokračoval.

                                                      xxx

Jen blázen nebo velmi neznalý člověk bude plánovat bez toho, aby si definoval svoje produkty a bez toho, aby si nakreslil svoje výkony do grafu. Naopak, poučený člověk zajde ještě dál. Pochopí, že aktivity a konečné produkty mají souvislost. Podívejte se na tento graf, který ukazuje počet obchodních setkání na oddělení prodeje a pod tím ještě jednou příjmy firmy.

Co se stane, když se potom počet setkání obchodních zástupců začne vyvíjet takto?

Nemusíte vlastnit křišťálovou kouli, abyste mohli předvídat, že i příjmy firmy budou kopírovat tento trend a příjmy se začnou řítit dolů.

Kdybychom měli jen graf příjmů, tak bychom možná marně dumali nad příčinami poklesu, ale pokud bychom sledovali i aktivitu prodejců, lehce bychom mohli vyslovit hypotézu, že příjmy budou záviset na počtu setkání se zákazníky. Kdybychom opět vyhnali prodejce na schůzky a trvali na tom, že jich musí být více než 75, mohlo by se ukázat, že příjmy opět stoupnou k úrovni 60.000 a získali bychom tak jeden nesmírně hodnotný poznatek pro řízení firmy. Počet schůzek tak ve vaší firmě sehrává podobnou úlohu, jako počet střel na bránu, či počet šancí v hokeji nebo fotbale.

                                                      xxx

O práci s grafy, které měří produkci, by se daly psát celé romány a rozsáhlé učebnice, ale pozorný čtenář už z těchto řádků musí pochopit, že názornost grafu je v managementu neocenitelná.

Nechystám se tady nyní psát vysokoškolská skripta, vy jste už jistě pochopili, kam směřuji vaši pozornost. Zkuste si nakreslit do grafu svou produkci po rocích, měsících a být vámi, tak to začnu sledovat i po týdnech. K tomuto tématu se v tomto blogu ještě určitě vrátíme i mimo téma „Plánování“.

Uzavřeme tuto kapitolu jednoduchým tvrzením:

Bez toho, abych viděl svůj trend produkce, se o plánování téměř ani nedá hovořit.

Ostatní prvky plánování si probereme v dalších dílech seriálu.

Pavoľ Timko, zakladatel Business Success

Jednoduchost vítězí

Stává se ve vaší firmě, že lidé dělají, dělají, dělají, ale nakonec zjistíte, že vynechali ty nejdůležitější věci?

Nedávno jsem si povídal s jedním zákazníkem a ten si postěžoval, že jeho lidé nemají problém v tom, že by nevěděli, co mají dělat. Problém není ani v tom, že by chyběl popis práce, naopak, je toho v jeho firmě víc než dost. A přece se stává, že pracovníci někdy neudělají ty nejzákladnější věci.

V této věci se vyskytují dva základní extrémy:

V jednom případě firmy běží jen na základě toho, co je zažité a co se jim řekne. Nějaké formální popisy pracovních postů neexistují a zkušenosti se odevzdávají jako lidové pověsti – ústním podáním.

Opačný extrém budou firmy, které mají téměř puntičkářský systém, kde je všechno definované a zaměstnanci můžou směrnice a interní předpisy přehazovat vidlemi, tolik jich tam je. Ale i navzdory tomu tady vidíme, že lidé často nedělají to, co by měli.

Majitele či šéfy firem to samozřejmě rozčílí. Vytvořit takový systém vyžaduje nesmírné úsilí. Tolik energie do toho dáme a nakonec se vážené panstvo ani neunavuje věci přečíst a dodržet? To je k vzteku!

Dali jste vašim lidem mnoho instrukcí a směrnic o tom, co je třeba dělat? Pointa je někde ve slově MNOHO. Pokud si totiž vedení firmy potrpí na detaily, tak potom se lehko stane, že velké množství informací zaměstnance vykolejí, pokud nebudeme neustále zdůrazňovat ty nejdůležitější data.

Příklad:

Když budete dávat první pomoc, tak nejdříve kontrolujete dýchání, tep a sledujete, jestli nastalo masívní krvácení, které je třeba zastavit. Nebudete se zabývat odřeninami, zlomeninami. NEJDŘÍV uvolněte dýchací cesty, nastartujte srdce, zastavte těžké krvácení. Toto bychom měli opakovat všem lidem, protože nikdy nevíme, kdo bude v roli zachránce, ale pokud bude, pak v klíčových činnostech nesmí zaváhat.

Důležitá rada majitelům a šéfům:

Když už jste vytvořili systém, který podrobně popisuje povinnosti pracovníků, ujistěte se, že máte definované nadřazené – nejdůležitější principy a úlohy. Ty důležité je potřeba přímo omílat a věnovat se jim pětkrát více, než těm méně důležitým detailům.

Pokud jste ještě systém nevytvořili, tak ho začněte tvořit, ale nikdy nezapomeňte, že budete potřebovat zdůraznit, co je důležité a co ne.

Ukážeme si jeden smrtelný příklad z praxe. I když se ještě neukončilo vyšetřování havárie letu Air France 447 z června 2009, část informací už pronikla na veřejnost.

Všechno začalo tím, že přístroje přestaly poskytovat spolehlivé informace o rychlosti letadla (pravděpodobně led ucpal tzv. Pitotovy trubice – přístroj měřící  rychlost) a palubní počítače vypnuly autopilota. Piloti v kokpitu museli převzít manuální řízení. Zatím z neobjasněných příčin začali s letadlem stoupat z letové hladiny 10.670 m na 11.580 m, přičemž postupně ztráceli rychlost. V řídkém vzduchu a v turbulencích tropické bouřky letadlo narazilo na fyzikální hranice a začalo padat. Airbus se pohyboval mírně dopředu a padal dolů přibližnou rychlostí 180 km/h. Stroj potřebuje rychlost, pokud se má udržet ve vzduchu.

Piloti jsou trénovaní, aby v případě pádu otočili předek letadla dolů, aby udrželi rychlost a udrželi letadlo ve vzduchu. Zkušenost však jasně říká, že 80% pilotů, má tendenci instinktivně udělat přesný opak. Tahají řídící páku k sobě a to je fatální chyba. Přesně toto se dělo i během letu AF447.

Jenom trénink vede k tomu, aby piloti potlačili instinkty a dělali to, co je správné.

Záznamy z černé skříňky říkají, že dezorientovaný pilot opakovaně a tvrdohlavě zvedal předek letadla. Možná se domníval, že letadlo letí příliš rychle a takto chtěl zabránit katastrofě.

Je příliš brzo dělat definitivní závěry a obviňovat jen piloty. Letadlo řídil služebně nejmladší pilot Pierre-Cedric Bonin, kapitán v tom okamžiku odpočíval na lůžku mimo kokpit. Bylo pár minut po druhé hodině v noci, letěli přes bouřkovou oblačnost v úplné tmě. Do kokpitu se valil neodbytný proud poplašných zpráv, jak postupně vypadávaly jednotlivé systémy a odpoutávaly pozornost pilotů. Záznam z kokpitu říká, že piloti v jistém momentu už nevěřili přístrojům a opravdu nevěděli, co se děje. Když to nevěděli piloti, tak pasažéři už vůbec nechápali, o co jde, a zemřeli nic netušíc v sekundě nárazu na hladinu. Kymácivé pohyby letadla jistě připisovali turbulencím, které jim ohlásil pilot do kabiny jen pár minut před katastrofou. Alespoň toto může trochu uklidnit naši děsivou představivost, jen piloti museli s hrůzou pozorovat neúprosně klesající výškoměr dlouhých (nebo i krátkých, jak chcete) 210 sekund až do fatálního konce.

Kdyby čtenáři blogu chtěli, mohl bych napsat celý článek o tom, co se momentálně ví o této katastrofě, ale zůstaňme u původního tématu tohoto článku. Je to jednoduchost. Každý pilot se v letecké škole učí následující jednoduché pravidlo: Když letadlo ztratilo rychlost a padá, tak je potřeba otočit předek dolů, nabrat rychlost, vybrat klesání a letět už bezpečně vodorovným letem.

Řídící páku (hovorově „knipl“) potlačit dopředu!!! Nabrat rychlost! To by zachránilo stovky lidí během letu AF447. Detaily této katastrofy budou zveřejněné asi až v roce 2012, ale už dnes víme jednu věc jistě: Všichni piloti, nejen ti s průkazem na Airbus 330, půjdou do trenažéru a trenéři jim nasimulují všechny okolnosti z osudného letu. Budou trénovat tak dlouho, dokud neprokážou, že umí zachránit letadlo navzdory tmě, bouřce a nefungujícím přístrojům.

Letadla se staly nesmírně složitými. Možná jsme už dospěli do stádia, kdy piloti přestali pilotovat a stali se jen záložní jednotkou pro případy, když složitá automatika letadel selhává. Ať je to jakkoli, pilotům bychom měli připomenout jednoduché základy.

Jednoduchost musí zvítězit. Je jedno, jak moc toho mají pracovníci vědět. Je jedno, jak složité jsou firemní předpisy. Vždy existují jednoduché základní principy, které je třeba zaměstnancům vysvětlit a zdůrazňovat. Pokud má popis práce sto stran, 80% času tréninku se musí věnovat 10ti klíčovým stranám, které by měli obsahovat ty nejdůležitější a nejjednodušší principy.                 

Pavol Timko, zakladatel Business Success

Co produkujete

Základy plánování I.

Pokud se máme bavit o plánování, je třeba začít úplně od podlahy. I když se plánování zaobírá budoucností, nemůžete přitom vynechat zkoumání minulosti. Tyto řádky budou číst hlavně lidé, kteří už mají něco za sebou a první otázka, kterou by si měli položit je – co jsem úspěšně produkoval v minulosti? Co ode mě chtěli? Co ode mě kupovali?

Mluvíme o tématu produkt, to je to jediné, co se v tomto světě počítá. Výsledek, konečný produkt, odevzdané dílo. Ne úmysly, ne snaha, ne činnosti, ale jedině a výlučně produkt.

Když chcete plánovat, nutně musíte říct, co budete v rámci vaší aktivity produkovat, resp. co už v této chvíli produkujete. Bez přetrvávající produkce se nikam nedostanete. Marně by si slavný polárník Roald Amundsen stanovil cíl dosáhnout jižní pól, kdyby každý den neprošel stanovenou vzdálenost denní etapy.

Zbytečně sní sportovec o zlaté medaili, když není ochotný odtrpět a dokončit vždy každý trénink. Nebudete mít úspěšnou restauraci, pokud nedokážete hostům položit na stůl dobře uvařená chutná jídla, za která můžete zinkasovat tržby. 

Produkt je nějaká služba, nějaký výrobek, který musíte vyrobit, dokončit a dodat. Snaha se možná cení, ale nemilosrdné zákony ekonomiky říkají, že odměněný bude jen výsledek. Musí mít výbornou kvalitu, musíte jej dát do rukou konzumenta a jen tehdy to přispěje k dosáhnutí vašeho cíle, pokud za to obdržíte i výměnu, nejčastěji ve formě peněz.   
   

Ať už chcete dosáhnout jakékoliv mety v životě, vždy byste si měli klást otázku, co vlastně dokážete produkovat tak, že to uděláte až do konce a pro někoho to může být cenné. Za produktem se může skrývat mnoho činností, ale cení se až výsledek.

Vždyť už i slovo produkt v sobě skrývá tuto myšlenku. Latinské pro-ducere by se dalo přeložit i jako před-vést. Když si představíte hrnčířskou dílnu, tak tam někde vzadu mícháme suroviny, točíme hliněnou hmotu na hrnčířském kruhu, vypalujeme výrobky v peci, případně je ještě glazurujeme nebo zdobíme. Ale až když je všechno hotovo, až tehdy to můžeme všechno předvést vpředu na rušné ulici, kde zákazníci vytáhnou měšec a jsou ochotní platit.  

Pavol Timko, zakladatel Business Success

Dostanete, co si zasloužíte

Při své práci s firmami jsem si všiml zajímavé zákonitosti. Boží mlýny někdy nemelou až tak pomalu. Ale pojďme se podívat na to, jak vznikají některé firmy: Podobně, jako mnohé politické strany, či buňky – dělením.

Vzpomínám si, že před mnoha lety jsem spolupracoval s jednou počítačovou firmou. Byla to úplně běžná firma, nakupovala a prodávala počítače, programy, měla zaměstnance, obchodníky a nejpamátnější osoba, byl šéf prodeje. Tento člověk udělal něco nepěkného.

Později sice mluvil o nejrůznějších důvodech svého činu – tvrdil, že „majitel a zakladatel firmy byl neschopný“, „špatně zorganizoval firmu“, kromě toho tvrdil, že „nechce stále jen někomu nosit vodu“, případně se odvolával na to, že „chtěl být jen sám sobě pánem“.

Co vlastně udělal?

Zkrátka, naučil se od zakladatele téměř všechno, dostal šanci a prostor. Vystupoval jménem firmy, získával kontakty, prodával, stýkal se s dodavateli. V jedné chvíli zkopíroval všechny kontakty, koncept fungování firmy a „osamostatnil se“.

Založil si firmu se stejným druhem podnikání. Zvláštní je, že tito lidé téměř vždy mluví o osvobození se, ale ironií osudu zůstávají uvázaní ve stejné oblasti podnikání a stávají se jakýmsi nedokonalým klonem původní aktivity.

Jak to pokračovalo dále?

Původní firma, nazývejme ji A, pokračovala dále. Majitel tyto události nesl těžko, ale nakonec se „zdrchal“ a pokračoval v práci. Nová firma, označme ji B, se rozbíhala. Jak to tedy vnímal její majitel? Když člověk udělá zásadní rozhodnutí, tak zpravidla pocítí úlevu, čeká ho rozlet a to se samozřejmě rychle projeví. Avšak poměrně rychle se dostane do zvláštní situace: Když bude chtít vybrat lidi, tak si bude mimovolně uvědomovat, že to co se stalo firmě A, se může stát i jeho firmě B.

Dříve či později ho při výběru lidí začne pronásledovat obava, že jeho prodejci by mohli udělat to samé, co udělal on sám. Ať už to zní jakkoliv divně, člověk přímo osudově přitahuje to, z čeho má obavy. Je to jakási vlnová délka, která je vyzařovaná do prostoru. Nedivte se, že se často potkají lidé, kteří mohou mít cosi společného. Nakonec vybere nějaké lidi a firma se rozběhne a potom…

Takto to skutečně proběhlo, firma B se rychle rozvíjela. Co čert nechtěl, dva jeho prodejci po čase přišli k závěru, že „majitel je neschopný“, „firmu špatně zorganizoval“, „nebudou nikomu nosit vodu“, bla, bla, bla a s velkým třeskem si založili firmu „C“. Hned od začátku měli velký strach při výběru zaměstnanců, ve firmě C se poměrně rychle začal šířit duch nedůvěry. Majitel firmy B to všechno vnímal jako velký podraz a velmi se zhoršilo jeho mínění o lidech. Znám ho osobně. Od té doby říká, že všichni lidé jsou podrazáci.

Majitelé firmy C se nejdříve rozběhli dobře, jejich další klon původní firmy A dosahoval celkem slušných výsledků…ale tento dlouhý příběh zkrátím. Dva spolumajitelé firmy C se po nějakém čase strašně rozhádali. Každý měl 50% podíl a nemohli se dohodnout, a tak firma jako neřízená střela nakonec úplně havarovala.

Tato historie začala přibližně před 15 lety. Zkuste si tipnout, která z firem A, B a C existuje dodnes?

Správně! B a C postupně zkrachovaly a ani to netrvalo až tak dlouho.

Ironie osudu je v tom, že zakladatel firmy B mohl při zachování své loajality dosáhnout mnohem větší sféry vlivu, než když potom pracoval sám. Dnes se věrnost a loajalita moc nenosí, ale je to velmi prosté – spojenectví je silnější než individualita. Svatoplukovi pruty (tady jde o pojem z historie – Svatopluk byl panovník, který před smrtí povolal své tři syny a dal jim každému popořadě svazek tří prutů, aby je zlomili. To se jim nepodařilo, a tak svazek rozdělal a každý měl zlomit jeden prut. To se jim podařilo. Tím Svatopluk ukázal, že si musí pomáhat, musí být pokorní a že jeden člověk na vše nestačí a rozdělil mezi syny tři části říše.) nejsou prázdným symbolem.

Bohužel takovéto příběhy se vyskytují. Viděl jsem to častěji, než by bylo zdravé. Jak se vyhnout tak zlému osudu?

xxxxxx

Stačí dodržovat pár pravidel. Je to všechno otázka cti.

Když už za každou cenu chcete/musíte opustit nějakou firmu a chcete založit vlastní podnikání, začněte raději dělat něco úplně jiného, případně to, co jste dělali někdy předtím. To by bylo nejčistší řešení. Nedělejte jiným to, co nechcete, aby oni dělali vám. Kdybyste vy založili firmu, učili byste zaměstnance, pokud byste věděli, že vědomosti a zkušenosti nakonec využijí na to, aby vám začali dělat konkurenci? Ne. Takové zaměstnance byste nezaměstnali ani neučili. Pokud jste vy tím zaměstnancem, tak to nedělejte svému zaměstnavateli.

Vyhoďte si z hlavy používat kontakty, které jste získali u svého zaměstnavatele. I když jste zastupovali firmu vůči zákazníkům vy osobně a byli to „vaši klienti“, ve skutečnosti patří tyto kontakty organizaci a ne vám jako osobě. Firma by vám nikdy nedala důvěru zastupovat ji, kdyby bylo známé, že se těch kontaktů chcete zmocnit. Akceptovat toto, vyžaduje skutečnou velikost. Toto je otázka cti.

Nejlepší život žijí lidé, kteří oplývají přímo samurajskou věrností. Dnes se podobné věci příliš nenosí, ale v každé civilizaci jsou sliby věrnosti posvátné, nemusíme zmiňovat jen kodex Bušidó.

(Zdroj: http:// cs.wikipedia.org/wiki/Bušidó)

Jestliže někdo už udělal něco, co odporuje zde vzpomínaným pravidlům, tak možná není ztracený. Možná v duchu nosí „důvody“, kterými omlouvá své konání. Tak tedy dobře.

Ale možná někým tento článek zatřese. Pokud ano, měli byste vědět, že všechno se dá napravit, nejednou jsem pomáhal lidem, kteří do takovéto pasti spadli. Ale to už je úplně jiná kapitola.

Pavol Timko, zakladatel Business Success

Jak se dá splnit sen

Když se vám nedaří dosáhnout toho, co chcete, tak to z pravidla není ten sen samotný, co vás položí na lopatky. Obvykle lidem spíše chybí zručnost v tom, jak přeměnit svoji vizi na čin.

Cíle jsou proto cíli, protože je to něco, co jsem zatím nedosáhl. Kdykoliv si vyhrnete rukávy, abyste dosáhli něčeho významnějšího, tak si můžete být jistí, že rychle narazíte na odpor a překážky.

Samozřejmě je i výběr vhodného cíle uměním a projevem zdravého rozumu (těžko se děvče stane primabalerínou velkého baletu, pokud právě podstoupilo amputaci končetiny nad kolenem…), ale obvykle to není samotný sen, který by způsoboval těžkosti.

Pokud někdo nezná základy plánování, když neovládá časem prověřené postupy, které umožňují dobře promyslet celý postup, když se nedokáže podívat na celý záměr ze všech úhlů pohledu, tak mu hrozí, že jeho sen se nikdy neuskuteční.

Na tomto blogu nás nyní čeká celý seriál, ve kterém si probereme přístupnou a pochopitelnou formou jednotlivé prvky plánování. Použije to šéf firmy, který se zaobírá strategií managementu, sportovec, který touží po úspěchu, i jakýkoliv jiný člověk, který žije svůj každodenní život.

Sledujte tento blog v nejbližších dnech a týdnech, dočkáte se více zajímavých odhalení.

Pavol Timko, zakladatel Business Success

Úspěch je jen centimetr od vás

Měli byste vědět, že úspěch se nachází jen kousíček od vás. Je to jen centimetr, možná méně.

Nemluvíme o tom, jak daleko je konečný cíl, ten může být na míle daleko. Mluvíme o tom, jak daleko je další krok. Ten nebývá dále než centimetr či dva.

Staré čínské přísloví říká, že i nejdelší pouť se začíná prvním krokem. Je to pravda.

Není jedno, s kým budete po té cestě kráčet. Potřebujete kolem sebe dobré týmové hráče. Jedinec v dnešní době toho sám moc nezvládne. Je lepší se spojovat na cestě k dobrému cíli, ne se oddělovat. Sóloví hráči nevyhrávají. Cíl a směr a dobrý tým, to je to, co lidi spojuje.

Možná je dobré vědět, kam jdete. Možná to jen tušíte, ale víte, že děláte něco dobrého a užitečného pro všechny. Ale největší chybou je neudělat další krok. Celý život je o malých krocích. Až se jednou ohlédnete zpět, možná budete překvapení, jaký krátký čas představovaly klíčové momenty vašeho života. Ale v dané chvíli to mohly být malé kroky. 

Krásně to ukázali tvůrci filmu On Any Given Sunday  ( v českém překladu Vítězové a poražení), kde Al Pacino mluví jako trenér, který v životě ztratil téměř všechno a přeci v něm dříme chuť bojovat dále. Je to řeč k hráčům před jejich nejdůležitějším zápasem jejich života. Připravil jsem vám k tomu slovenské titulky, aby tomu porozuměl každý.

Vychutnejte si to. Je to famózní herec, ve famózním tématu.   

Podívejte se na to a udělejte rozhodující krok.

Který to je?

Vždy ten další, přátelé…..

Mimochodem i my v Business Success bojujeme centimetr po centimetru, aby naši klienti byli ještě úspěšnější. To je to, co děláme.

Pavol Timko, zakladatel Business Success

Nepotřebujete NIC!

Když začínáte podnikat, tak velmi často nepotřebujete vůbec nic. Kromě základní idey a odhodlání není třeba nic.

 

Znám desítky, dokonce stovky podnikatelů, kteří začínali úplně z ničeho. Měli jen nápad a chuť pustit se do toho.

 

Neznalí lidé často tvrdí, že na podnikání je potřeba obrovského kapitálu a konexí , ale my se zde přeci nebavíme o tom, že chce někdo pro začátek postavit jadernou elektrárnu! Ten nejdůležitější kapitál, který potřebujete, je nápad, zdravý rozum, ochota sloužit a vytrvalost.

 

Vzpomeňte si na to, jak jste začínali a rychle vám dojde, jak málo jste potřebovali. Bylo to období plné skromnosti, tvrdé práce, ale možná to bylo nejšťastnější období vašeho života. Když se dnes díváte na svou zavedenou firmu, na rozběhlý byznys, dlouhý seznam získaných zákazníků, vybavení, majetek, může se vám to všechno zdát až neskutečné. Přitom je dost možné, že dnes čelíte příkořím, velkým problémům, které mohou být přímo hrozivé, snažíte se udržovat motivaci vašich lidí, finanční zdraví a nekonečnou snahu o dodávání kvalitní služby zákazníkům. Byrokracie, nečestnost, lhostejnost, to všechno nám bere elán a přece se znovu pozvedneme a konáme svou povinnost.

 

Kdykoli vidíte, že jsou problémy příliš velké, může se vám zdát, že na jejich vyřešení budete potřebovat kdejaké věci, které má poskytnout vnější svět. Možná očekáváte nějaký zázračný vnější vliv, který přinese rozhodující změnu. V tom se mýlíte. Tak, jak jste přivedli k životu svou firmu kdysi, tak ji udržíte při životě i dnes. Možná potřebujete více moudrosti, nebo se s rostoucí firmou zvyšují nároky na vaše vědomosti, ale pamatujte, že ta nejdůležitější energie pro vedení organizace pochází neustále z vašeho nitra.

 

Vzpomeňte si na to, až budete klesat na duchu. Klíč ke svému štěstí nosíte v sobě.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success