Jak se realizuje PLÁN?

Základy plánování X.

Měli bychom navázat na předcházející díl seriálu a říct si více o tom, jak změníme plány na skutečnost. Pokud jsme označovali plán jako něco, co je jen všeobecně načrtnutý záměr bez detailů realizace, pak se mnozí zeptají: „Jak dostanu ten plán do reality?“

Odpovědí je série za sebou jdoucích kroků, které se nazývají PROGRAM. Když se totiž pustím do realizace plánu, měl bych nejdříve pouvažovat nad tím, co je třeba udělat, pokud se má plán zrealizovat.

Kdybyste měli vyměnit pletivo na plotě, tak vás neodvratně čeká přibližně takovýto program:

• změřit rozměry plotu
• vybrat materiál na obnovu
• zvolit si dodavatele
• udělat rozpočet
• nákup a dovoz domů
• získat pomocníky
• zabezpečit nástroje
• zabezpečit uvázaní psa sousedů
• demontáž starého plotu
• výměna hlavních drátů
• natáhnutí pletiva na nosné prvky
• dokončení práce a úklid
• oslava na zahradě

Není řečeno, že toto je jediný možný způsob rozepsání tohoto plánu na kroky programu, ale tyto za sebou jdoucí aktivity by s velkou pravděpodobností vedly k úspěchu. Všimněte si, že máme dopředu promyšlený program jednotlivých kroků, které si můžeme napsat na papír a odškrtávat splnění každé úlohy.

Proč tomuto říkáme program? Je to původně z řečtiny (programma), vyvinulo se ze slov pro = předem + graphein = napsat. Vždyť i televizní program v časopise se skládá z předem napsaných relací a filmů, u kterých najdete čas vysílání. 

Kdybyste dělali plány jen pro sebe, tak byste možná nic nepsali. Vždyť jednoduchá aktivita se opravdu dá zrealizovat tak, že všechno nosíte v hlavě. Ale pokud jde o něco složitějšího, tak si jednotlivé kroky programu napište na papír, abyste na nic nezapomněli.

Když manželka napíše manželovi seznam věcí, která má v supermarketu nakoupit, tak se mu postará o program, ve kterém běhá křížem krážem po obchodě a dává jednotlivé položky do nákupního vozíku. Pokročilé manželky píšou seznam v takovém pořadí, v jakém jsou potraviny v prodejně vystavené a vědí, že nejdříve je v obchodě zelenina, potom minerálky, potom pečivo, atd.

Potřeba rozepisovat plán do programu prudce roste, pokud se jedná o týmovou práci. Někdo má na starosti plánování, případně šéfování a někdo zase vykonávání. Program je nesmírně důležitý nástroj na koordinaci, protože předem napsané body programu ukazují:

• co má být vykonané
• kdo to má udělat
• do kdy to má být splněno
• v jakém pořadí se mají úlohy vykonávat

Jestliže PLÁNY jako takové hovoří jen o všeobecných záměrech a věcech, které je třeba zvládnout, PROGRAMY jsou první úroveň detailů vykonávání plánů, kde už vidíme i časovou následnost úloh.

Příště si o tom řekneme více.

Autor: Pavoľ Timko

Plány musí mít hlavu a patu

Základy plánování IX.

V našem seriálu o plánování jsme už mluvili o mnoha věcech, ať už to byly cíle, účely, atd., ale nezmínili jsme položku PLÁNY, jako takové.

Když bych si dal za cíl vylézt na Mt. Everest, pak je zcela zjevné, že na dosažení této mety budu potřebovat ne jeden, ale celou řadu plánů. Pokud bych chtěl všechno promyslet a držet jen v hlavě, brzy bych ji měl nafouknutou, jako balón.

Vše, co se zdá složité, se intuitivně snažíme dát do přehlednější podoby. Tady jsme mimochodem i u původu slova plánování. Plán pochází z latiny, kde planum znamená rovná plocha. Jakýkoliv plán nakreslený do hlíny, na tabulku, na papír nebo na obrazovku počítače nám dává NADHLED. Dívat se na věci shora, mít odstup a přehled, to je to, co se při plánování snažíme dosáhnout. Strategii bitvy, kterou generál kreslí do mapy, bude výstižnější než tisíce popisných slov.

Pokud chceme uskutečnit výpravu na vysokou horu, tak uděláme dobře, když dáme na papír všechny ty oblasti, které musíme zvládnout. Mohly by vypadat následovně:

• zabezpečit financování
• dát dohromady tým lidí
• získat povolení na výstup
• připravit trénink pro členy expedice
• posbírat informace o výpravách v minulosti
• zabezpečit dopravu z Evropy do Nepálu (případně do Tibetu)
• zabezpečit transport v horách
• zabezpečit materiální vybavení a stravu, atd.

Všimněte si, že jsme tady vyjmenovali osm rozličných plánů, které se váží k jedinému cíli, a to jsme zdaleka nevyjmenovali všechno. Každý z těch plánů by se dal ještě rozdělit na menší části, případně je rozepsat do úloh jdoucích za sebou. Ale samotný PLÁN, je ten všeobecně načrtnutý  záměr, úmysl něco zvládnout.

Plán je plánem tehdy, pokud je to vyjádření úmyslu něco ve všeobecnosti zvládnout – překážku, problém. Neobsahuje nějaké detaily ani postupnost kroků, na to budeme mít v tomto seriálu další kapitoly.

Pokud bych měl cíl dostat se do Bratislavy, tak jeden z logických plánů by zněl jako „zvolit si, pořídit dopravní prostředek“. Neřeším detailně, co to má být. Formulace „zvolit si dopravní prostředek“ bude použitelná v každém případě.

No a tady si můžeme ukázat pár souvislostí s předcházejícími kapitolami.

Cíl:

Dostat se do Bratislavy.  

Účely:

• seznámit se a užít si krajinu mezi Prahou a Bratislavou
• sportovně se vyžít
• upevnit vztahy s mými kamarády

Když to bude vypadat takto, je dost možné, že plán „zvolit si dopravní prostředek“ skončí zakoupením či vypůjčením jízdního kola. Ale pokud to celé vypadá takto:

Cíl:

Dostat se do Bratislavy

Účely:

• uskutečnit krátké setkání s obchodním partnerem
• doplnit sklad součástek

Pak plán „zvolit si dopravní prostředek“ může dopadnout tak, že si zvolíme firemní dodávku kterou se dostaneme do Bratislavy po dálnici a ještě odvezeme i nakoupené součástky.

                                               xxxxx

Plány se často věnují překážkám a problémům. Pokud vaše ideální scéna mluví o tom, že váš autoservis dokáže uspokojit rostoucí poptávku jen s pěti zdviháky a do vaší haly se vejdou jen tři, tak máte problém. Jak se má vyřešit?

Potřebujete PLÁN. Mohl by znít – „Přistavit další halu.“

Plány se však týkají i pozitivních věcí. Kdybyste rýžovali zlato a průzkum by odhalil produktivní ložisko, tak by bylo jen logické, že se vám v hlavě zrodí PLÁN: „Zakoupit těžební technologii.“

Ještě jinak řečeno, plány velmi souvisí s ideální scénou. Když vidíte velkou odchylku, může být pozitivní i negativní. Chybějící zdviháky, zlatonosné ložisko, to všechno jsou věci, které řešíme pomocí plánů.

                                               xxxxxx 

V tomto seriálu si musíme objasnit ještě pár základních pojmů a potom dáme všechny souvislosti do jednoho logického celku.

Pavoľ Timko, zakladatel Business Success

Neobjasníš, neudělají

Základy plánování VIII
Když se bavíme o směrnicích a účelech, tak je třeba připomenout jeden důležitý fakt. Lidé jsou ve své prapodstatě svobodné bytosti a nedají se jen tak postrkovat. Pokud něco dělají, musí se v tom projevovat jejich vůle.

Samozřejmě, nejraději se někdo pustí do činnosti, která ho baví a dává mu smysl. Když si chcete zaběhat v parku, musíte to být vy, kdo si obuje sportovní boty a vyběhne ven. Ať už tím sledujete cokoliv, jestli je to touha zhubnout nebo je to jen prostá radost z pohybu.

Motivem konání je i strach. Pokud vás někdo donutí podepsat dokument s přiloženou hlavní revolveru na vaše čelo, jste to stále vy, kdo to podepsal, i když pachatel počítal s vaší ochotou založenou na strachu o život. Můžete zastavit na stopce před křižovatkou, ale ve vašem případě to nemusí být proto, že byste souhlasili s tím, že na bezpečné projetí křižovatky je třeba zastavit, ale ze strachu z pokuty.   

Jakákoliv strategie managementu selhává, když nepřivedete lidi k tomu, aby dělali věci, které je nutné vykonat. Generál Eisenhower často říkal, že velení znamená přivést lidi k tomu, aby udělali to, co musí udělat proto, že to chtějí udělat.

Je rozumné objasnit lidem účel nějaké směrnice, pokud má existovat naděje, že ji budou dodržovat. Jestliže směrnice je něco, co funguje, tak by mělo být rozumné chtít ji dodržovat. Problém je ovšem v tom, že lidé nemusí mít ta správná data nebo zkušenosti, případně cesta k úspěchu vede trnitými cestami.

Znáte všechny ty reklamy na zázračné pilulky na hubnutí? Slibují snižování hmotnosti bez hladovění a bez cvičení. Rozumného člověka nenalákají, ale stále se najde dost důvěřivých lidí, kteří zahodí za hlavu zdravý rozum (směrnice) a vydají peníze za něco, co většinou nefunguje. Směrnice říká, že tuk je jen zásoba energie a musíte té energie vydat více, než jí přijmete do těla. Buď zvýšíte výdaj používáním svalů anebo snížíte její příjem ve stravě, případně oboje.

Můžete se samozřejmě snažit prosazovat pravidla objasněním typu „proč?...pro slepičí kvoč“, můžete se i opírat o svou autoritu a doufat, že lidé jednoduše poslechnou. Zkušenosti ale jasně ukazují, že lidé milují svobodu a budou si dělat, co chtějí.

Když chceme, aby dělali to, co je potřebné, tak je musíme přivést k poznání, že to potřebné je zároveň rozumné. Rozumné nemusí být zároveň pohodlné a to je často jádro problému. Toto platí i v politice, tady ale narážíme na paradox. Pravdu má zodpovědný politik, který řekne, že základem dobrého života je tvrdá práce, námaha, trpělivost a odříkání. Manipulátor a populista řekne, že není třeba tak tvrdě pracovat, protože ti méně usilovní a vzdělaní dostanou přerozdělené to, co se zabaví těm usilovnějším a šikovnějším. Bohužel ve volbách hrozí, že lidé si vyberou populistu a neuvědomují si, že ten je nesplnitelnými sliby dostává do chudoby.

Základem každého útlaku je neznalost. Proto diktátoři a populisti propagují zjednodušené představy, které byly zjednodušené do takové míry, že se už staly lží. Jsou však na poslech pohodlnou lží. Lidé by se měli snažit více chápat principy života a ekonomiky, potom by nebyli rukojmími vlastní neznalosti.

Pokud chcete mít dobře fungující firmu, musíte objasňovat lidem směrnice, které nejsou ničím jiným, než zdravým rozumem. Každá směrnice má jeden či více účelů a velmi zvýšíte šance na její dodržování, když ten účel lidem objasníte. Obětovat minutu na objasnění účelu příkazu, který vydáte, může ušetřit celé hodiny, které byste ztratili, pokud se příkaz nesplní.

Strategie plánování -  to všechno se neobejde bez dobrých účelů a směrnic.

 

Pavoľ Timko, zakladatel Business Success    

Lépe vědět

Základy plánování VII.
Mnoho lidí si myslí, že plánování je v první řadě o vymýšlení způsobů a o hledání cesty v neprobádaných oblastech. Dokážou v rámci plánování hodně spekulovat a pletou si to s vývojovým oddělením NASA.

Je třeba říci velmi nahlas: Dříve než začnete vymýšlet nové postupy pro nějakou aktivitu, měli byste co nejpřesněji zjistit, co už nyní dobře funguje.

Kdybyste byli trenérem jakéhokoliv sportu, měli byste poznat úspěšné tréninkové metody minulých vítězů. Kdybyste chtěli otevřít restauraci, nejdřív byste museli ovládat standardní recepty jídel, které každý zná a až potom přijde čas na vymýšlení specialit.

Mezi nejhorší bludy manažerů patří představa, že nový šéf musí všechno měnit. Ve skutečnosti je takovýto postoj projevem hluboké neznalosti a nekompetentnosti, v některých případech se dá mluvit až o aroganci.

Vždyť i tam, kde je předmětem aktivity například výzkum vědy, i tam se vychází z dávno objevených a formulovaných zákonů, které tvoří základ jakéhokoliv dalšího pátrání a experimentování.

Oblast plánování, o které tady nyní mluvíme, jsou SMĚRNICE.

Směrnice to není byrokratický nástroj, ale ověřená fakta o životě, pravidla hry a zdravý rozum v akci. Směrnice jsou to, co funguje. Postupy, které zaručeně vedou k výsledku. Jsou to nejen recepty typu – „jak upéct chleba“, ale i zákonitosti, kterými se řídí příroda či společnost.

Kdybyste chtěli vylézt na Mt. Everest, udělali byste nejlépe, kdybyste věděli něco o financování expedic. O tom, jaká strava (a kolik) se tam hodí. Měli byste si zjistit něco o fyzické přípravě horolezců, prostudovat si knihy a zprávy o minulých expedicích. Tento seznam směrnic pro úspěšné zdolání osmitisícovky by zabral ještě nejméně dva odstavce.

V managementu si nehrajeme na náhody. Je pravda, že náhody hrají svou roli, pokud považujeme za náhodu, že spóry plísně pronikly do laboratoře pana Fleminga, který tak objevil penicilin. A zda to byla náhoda, že jablko údajně spadlo Newtonovi na hlavu a to ho vyprovokovalo k popsání fyzikálních zákonů. I v managementě se na nás občas usměje štěstěna a objevíme náhodou něco, co funguje. Když se výborně prodává něco, co jsme vůbec nečekali, tak jsme objevili směrnici a jen pomatený podnikatel by to nevyužil.

Směrnice je nejen poznání něčeho, co funguje. Směrnicí se to stává až tehdy, když to zformulujeme tak, že to pomáhá lidem se rozhodovat.

Rozumný řidič chápe, že tady bude nějaká škola a je třeba dávat pozor na nezbedné děti a také je lépe nezastavovat, protože to zhoršuje přehled na cestě a zvyšuje riziko pro děti.

Ignorovat ověřené věci (směrnice) je proti zdravému rozumu. Je to stejně tak úspěšné, jako se pokoušet přidávat majoránku, či kopr do kynutých knedlíků. Ne, nemluvíme o tom, že člověk nemá zkoumat a zkoušet nové věci, ale říkáme, že úspěch experimentátora velmi závisí na jeho znalostech toho, co fungovalo předtím.

Toto všechno tady musíme probrat velmi důrazně, protože mnoho lidí má o plánování úplně nesprávné představy a myslí si, že je třeba zahodit za hlavu fungující věci a věnovat se jen „novým myšlenkám“. Ve skutečnosti jedna z největších výzev managementu, je čelit až nezdravé nutkavosti homo sapiens změnit co je úspěšné.

Pro dobré plánování se musíme zmocnit pravdy, protože pravda a směrnice jsou synonyma. O tom jsme na tomto blogu mluvili už 16.3.2011 v článku Síla pravdy.

Pokud má být strategie firmy úspěšná, potom je lépe vědět které principy tady fungují, než nevědět a naivně doufat v zázraky.

Pavoľ Timko, zakladatel Business Success

  

Na čele je účel

Základy plánování VI.

Účel je tak důležitá věc, že i na tomto blogu jsme se mu již několikrát věnovali (odkazy na příslušné články najdete na konci této kapitoly seriálu).

Pokud bychom o tom měli vtipkovat, tak to bude vypadat asi takto:

Účel je něco, co máme stále před očima. Stále o tom uvažujeme a pohání nás to vpřed. Vždyť i samotné slovo „účel“ se skládá ze slov u-čela a vyjadřuje fakt, že to máme před sebou, jako osel mrkev. I v angličtině to samé slovo „purpose“ by se dalo překládat jako „umístit dopředu“ anebo „dát na čelo“.

Když je cíl jasná meta, kterou se snažím dosáhnout a měl bych být schopný jednoznačně určit, zda jsem ho dosáhl, tak účely jsou věci, které je třeba dosahovat také (jsou to jakési cíle nižšího řádu), ale zároveň dotvářejí představu o tom, co s tím cílem sledujeme, proč to chceme nebo za jakých okolností je dobré ten nadřazený cíl dosáhnout. Účely velmi souvisí s motivy, které máme, a neuděláte chybu, když budete motivaci spojovat s účely.

Dejme si raději nějaký jednoduchý příklad:

Cíl: Získat zbraň

Někdo by mohl mít ve spojení s tímto cílem v hlavě následující účely:

• věnovat se sportovní střelbě
• trénovat koncentraci
• využít starou střelnici na pozemcích, které jsem zdědil   

Jiný člověk by si s tím stejným cílem spojoval úplně jiné účely:

• ochránit sebe a svoji rodinu (po nedávných krádežích v okolí)
• uklidnit členy rodiny, moci klidněji spát
• být schopný bránit bezpečnost sousedů

Kriminálník by tímto cílem dosahoval takovéto účely:

• mít pádný argument, až budu vykrádat banku
• abych mohl bez námahy umlčet tchýni
• abych se po vyloupení banky s nikým nemusel dělit o kořist

Všimněte si, že i tak jednoduchý cíl, jako je „získat zbraň“, bude mít úplně jiný smysl podle toho, jaký účel se za tím bude skrývat.

Je obrovský rozdíl, jestli k cíli „vylézt na Mt. Everest“ máme účel „splnit si za každou cenu životní sen“ (což nevylučuje smrt na sestupu z vrcholu), anebo máme účel „na stáří moci vzpomínat na himálajské dobrodružství“. Toto vypadá jako nenápadný rozdíl, ale čtenáře musí varovat! Účely vystihují duševní rozpoložení a závažným způsobem ovlivňují konání jednotlivce. I taková věc, jako je riskování, souvisí s tím, jaké účely nosíme v hlavě.

Pracovník ve firmě má jistě účely – „vydělávat peníze“, „živit rodinu“, ale to začíná být problémem, pokud zároveň nenosí v hlavě účely typu: „být užitečný“, „pomoci firmě lépe fungovat“ a podobně.

Dominantní účely egoistických lidí jsou: „mít se dobře“, „užívat si“, „zabezpečit si pohodlí“, což by samo o sobě nebylo nic zlého, ale u nich jsou účely takoví ti osamělí sirotci, které nedoprovázejí bratříčkové typu: „sloužit“, „být užitečný“ nebo „dávat“.

Vraťme se teď k plánování a k pojmům jako je strategie firmy. Pokud jste dnes v dosahovaném obratu čtvrtí největší na trhu, tak legitimní cíl může být – stát se dvojkou na trhu. Tato soutěž je jasná a stačí na konci roku spočítat obrat zúčastněných firem, abychom mohli posoudit, zda jsme se k tomu cíli přiblížili nebo ho dokonce dosáhli.

Jak můžou účely v plánování ovlivnit dosahování cíle?

Velmi!

Když máte motivaci, která se výhradně spojuje se snahou dosahovat profit (což je samozřejmě legitimní účel), tak vám hrozí, že takto motivovaný tým lidí bude někdy dosahovat zisk za každou cenu. Váš personál se potom může pokusit prodat produkty podřadné kvality, případně montovat do výrobku nekvalitní komponenty. Z krátkodobého hlediska se dosáhne vysoký profit, ale v krajním případě půjdete do vězení za podvod, v lepším případě se od vás zklamaní zákazníci odvrátí a špatná pověst odpudí i další.

Existují samozřejmě lidé, kteří možná neoplývají nějakou velkou mravností, ale jistou slušnost v podnikání dodržují alespoň z toho důvodu, že špatná starostlivost a nekvalitní produkty by jim z dlouhodobého hlediska způsobovali problémy. Tito lidé však neustále zápasí s pokušením porušit zásady slušnosti. Mnohem lehčeji se žije podnikatelům, kteří mají silný účel dosahovat profit a zároveň mají hluboko v sobě zakořeněné účely jako je touha být slušný a užitečný.

Dobrý člověk zná hrdost z dobře dodané práce, produktu. Špatný člověk (případně zmatený člověk) vás bude asi přesvědčovat, že každý dělá dobrou práci jen ze strachu z trestu či nezdaru. 

Když dáme na bok úvahy o slušnosti a motivech lidí, stále nám zůstává zformulovat základní účely jakékoliv firmy nebo aktivity. Všechno má nějaký účel, jinak to zaniká. Restaurace je na to, aby napojila a nakrmila lidi, případně jim poskytla příjemný prostor pro setkání. Základní účel hotelu by měl být krátkodobě ubytovat hosty a počet hvězdiček nám napoví, na jaké úrovni to bude. Policie by měla zabezpečovat pořádek, bezpečnost a zákonnost ve společnosti. Škola by měla dávat vědomosti pro praktický život. Tento seznam by mohl být přímo nekonečný.

V tomto seriálu se nám začíná skládat mozaika pojmů a věcí, které je třeba vymyslet, zformulovat a vzájemně sladit. Musíme vědět, co produkujeme (nebo chceme produkovat), musíme vědět, kolik produkujeme a měli bychom si vytvořit záznam bodů ideální scény, nejdříve ty důležité a potom ty méně významné. Měli bychom si stanovit cíl. A měli bychom vyjmenovat účely, které nás vedou k tomu, že děláme to, co děláme.

Později si prozradíme, jak tyto všechny věci dáme dohromady, zatím se spokojíme s tím, že je tu jen vyjmenujeme a vysvětlíme.

Za domácí úkol si položte otázku, jaké účely má organizace ve které pracujete. Podívejte se kolem sebe a pouvažujte nad účely lidí, které znáte. Případně podrobte hodnocení svoje vlastní životní účely.

                                               xxx

Tady jsou slíbené linky na články v tomto blogu, které se také věnovali pojmu účel (klikněte na název)

K čemu je vlastněfirma

Zdroj (Povinnosti majitele)

Pavoľ Timko, zakladatel Business Success

Jak stanovit cíl

Základy plánování V.

Náhlá inspirace

Je nepochybné, že mnoho dobrých cílů si lidé stanovili na základě náhlé inspirace. Pro rozhodnutí často nepotřebujete nic „vědět“, stačí „chtít“. Náhlé vzplanutí se může stát celoživotní vášní.

Objevitel antické Tróji – Heinrich Schliemann – se jako dítě rozhodl, že Tróju objeví. Na rozdíl od jiných jednoduše uvěřil Homérovi a celý život se na ten objev připravoval. Byl velmi úspěšným obchodníkem, na vrcholu podnikatelské slávy celý podnik prodal a vášnivě se pustil do hledání ztraceného města.

Pokud jste si stanovili za cíl vybudovat firmu v nějaké branži, mohly k tomu vést spletité životní okolnosti a racionální úvahy.

Do své manželky jste se kdysi dávno zamilovali a nepotřebovali jste k tomu nějaké promyšlené důvody.

V takovýchto případech je nesmírně důležité, aby to bylo pevné rozhodnutí, abyste si věřili a šli za rozhodnutím bez ohledu na to, co kdo říká. Musíte samozřejmě projevit vytrvalost, znalost plánování, vědomosti o organizování, vedení a potřebujete i přetrvávající nadšení pro danou věc. 

Cíl je zpravidla nějaká zřetelná meta. Pro horolezce to může být zdolání osmitisícovky, pro fotbalový klub postup do vyšší ligy, pro podnikatele obsazení jisté části trhu.

Logické cíle 
Existují i některé přirozené cíle, které nemilosrdně diktuje logika. První cíl pro nějakého podnikatele může spočívat jednoduše v tom, že se odtrhne od zaměstnaneckého poměru a bude mít založenou firmu. Zdá se to banální, ale někteří lidé o tom sní celé roky a nakonec se k tomu odhodlají a jednoho dne je tento cíl splněný.

V té chvíli přichází další logický cíl – dostat firmu do postavení, kdy není ve ztrátě, ale dokáže se propracovat do černých čísel. Ani toto není žádný nereálný cíl, ale je to meta, kterou je nutné splnit.

V osobním životě je často přirozeným cílem najít si partnera/partnerku. Když hledám nějakou známost, měla by to být žena, v jejíž přítomnosti se cítím příjemně, chci s ní trávit čas, mít milostný život, první cíl je jednoduše najít vůbec někoho, s kým budeme tvořit pár. Pokud se tento cíl podaří dosáhnout, další meta by měla být společná domácnost. Později budeme usilovat o uzavření manželství. Další cíl může být mít dítě. Jiný logický cíl je vlastnit svoji střechu nad hlavou. Jakkoliv to zní cynicky, někdy je dalším cílem rozchod nebo rozvod…

Standardní stanovení cílů

Kromě náhlé inspirace a cílů, které jsou přirozené, máme i „standardní“ metodu na určení dalšího cíle. Tady se potřebujeme podívat trochu zpět do našeho seriálu a připomenout si co produkujeme. (Na článek se dostanete kliknutím zde.) Cíle často vycházejí z toho, co produkujeme a mnoho firem trpce doplatilo na to, že si stanovilo cíle založené na nastartování nových produktů, což úplně popletlo zákaznickou obec.

Pokud byste měli hotel, který stojí na konzervativní, tradiční klientele a za cíl si dáte „rozběhnout striptýzový bar“ v podzemí hotelu, tak se může lehce stát, že značnou část zákazníků ztratíte, protože přestanou hledat ubytování u vás v obavě, že se vaše identita začala měnit na „hodinový hotel“. Jinak řečeno, majitelé firem by měli dobře ovládat marketingový pojem POSITIONING a připomenout si, jakou pozici v hlavě zákazníka podnik má. Když plánujete vybočit ze svého typického sortimentu, musíte sakramentsky dobře vědět, co děláte.

Musíte se rozhodnout, zda si postavíte cíle spojené se ZACHOVÁNÍM produktové linie nebo ROZŠÍŘENÍM produktů, anebo naopak – se ZÚŽENÍM palety produktů.

Ještě důležitější je uvědomit si celkový, dlouhodobý trend vlastní produkce. Toto téma jsme probírali v článku „Kolik produkujete“. Někdy si firmy postaví úplně jednoduchý cíl, ve kterém chtějí vytáhnout obraty či zisky firmy na nějakou danou úroveň. Jestli jste zažili propad výkonů během krize, možná si dáváte za cíl návrat na výsluní a cíl bude prozaický – dosáhnout čísla z roku 2008. Jindy zase analýzou grafů zjistíte, že na další expanzi budete potřebovat průnik na nová území a cílem bude vybudování sítě poboček.

Analýzou grafů dospěli někteří majitelé firem k závěru, že zainvestují do výroby, případně koupí fabriku, ať už doma anebo na dalekém východě.

Trend v grafu vám občas prozradí, že byste se měli pokusit odkoupit menšího konkurenta a někdy vás díky vašim výkonům míní odkoupit zahraniční koncern, který si přes vás vytvoří cestičku na váš trh a k vaší klientele.

Příklady na hledání inspirace spojených s pozorováním dlouhodobého grafu produkce by mohly být přímo nekonečné.

Velmi rozumné je podívat se na ideální scénu vaší organizace (příslušný článek jsme zveřejnili zde). Když si ještě jednou položíte otázku, co je účelem vaší organizace, komu a jak sloužíte, proč vás zákazníci vyhledávají, opět můžete dostat ten správný nápad, který je s těmito věcmi sladěný.

 

Pavoľ Timko, zakladatel Business Success

Důležitost cílů

Základy plánování IV.

Cíle jsou v životě člověka i organizace velmi důležité. Jsou to takové vytoužené mety, milníky života, věci, pro které se vyplatí potit krev a překonávat protivenství. Když máte cíl, tak vaše konání má směr. A činnosti dokážete sladit tak, abyste se k cíli blížili. Je to jako hra, ve které můžete vyhrát něco cenného a v takovém případě můžete zažívat radost nejen tehdy, když na konci zvítězíte, ale budete ji zažívat i na cestě k tomuto cíli.

Měli bychom si říci i něco o opačném stavu – když nemáte žádný cíl. Pokud jste měli (a třeba dosáhli) nějaké cíle a nestanovili jste si nové, tak váš život bude místy připomínat cestujícího, který má čekat dlouhé hodiny na vlakové spojení v malém městě, kde si všechny zajímavosti prohlédne  za 40 minut, přičemž nenajde  otevřený stánek s novinami, ani knihkupectví a bude se tam bezcílně motat (jako tělo bez duše).

Život bez cílů může nabrat velmi temné a trpké kontury, kdy jen přežíváte v jakési šedivé ruině ze dne na den a to prosté přežívání je tak trochu náhrada reálného cíle. Samozřejmě, takto se dá žít, ale nemusí to být příliš povznášející.   

Někdy máte to štěstí, že máte vedle sebe někoho, kdo vymýšlí dobré a lákavé cíle a vy uděláte nejlépe, když je přijmete za své. Nejde jen o to, kam jdete, ale i s kým jdete. Když jste s někým v nějaké společné skupině nebo je to firma, klub či rodina, musíte akceptovat a podporovat cíle, které stanovuje ten, kdo to má na starosti.

Pokud máte k tomu ještě i svoje vlastní cíle, neměly by být v rozporu s těmi společnými, jinak se velmi rychle stanete černou ovcí, kterou brzy vyženou ze stáda. Zpravidla nemůžete mít společné cíle se svojí manželkou, pokud k tomu máte ještě jiné cíle, které zahrnují tajný sex s milenkou. Bez ohledu na to, že někteří pseudoodborníci to označují za normální a údajně stačí jen „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Ve skutečnosti si koledujete o to, že váš rodinný život nabere velmi mrzuté ba až katastrofické obrysy. Cíle jsou důležité, umožňují stmelení lidí, ale ne tehdy, pokud ti jedinci sledují ještě i svoje osobní, navzájem neslučitelné cíle.

Cíl můžete tak trochu chápat jako kotvu, kterou jste vystřelili i s lanem na hradby, tam se zachytila a vy můžete po tom laně vylézt. Může to být namáhavé, nebezpečné, ale má to jasný směr a víte, kde to končí. Cíl je pevný bod, zachycený v budoucnosti, je jako kotva s lanem, kterého se můžete přidržet, je jako orientační bod, maják při vjezdu do přístavu.

Ale pozor! Pokud jste dosáhli cíle a nestanovili jste nový, tak jste tu kotvu nechali zachycenou a ona vás bude brzdit. Budete chodit v kruhu a neuvědomíte si, že je třeba tu kotvu uvolnit a vystřelit novým směrem.

Pokud nemáme cíl, tak jdeme NIKAM. Proto jsou cíle důležité.

Příště si řekneme o tom, jak se dá cíl stanovit a zformulovat. 

Autor: Pavoľ Timko, zakladatel Business Success