Vzpomínám si, že před mnoha lety jsem spolupracoval s jednou počítačovou firmou. Byla to úplně běžná firma, nakupovala a prodávala počítače, programy, měla zaměstnance, obchodníky a nejpamátnější osoba, byl šéf prodeje. Tento člověk udělal něco nepěkného.
Později sice mluvil o nejrůznějších důvodech svého činu – tvrdil, že „majitel a zakladatel firmy byl neschopný“, „špatně zorganizoval firmu“, kromě toho tvrdil, že „nechce stále jen někomu nosit vodu“, případně se odvolával na to, že „chtěl být jen sám sobě pánem“.
Co vlastně udělal?
Zkrátka, naučil se od zakladatele téměř všechno, dostal šanci a prostor. Vystupoval jménem firmy, získával kontakty, prodával, stýkal se s dodavateli. V jedné chvíli zkopíroval všechny kontakty, koncept fungování firmy a „osamostatnil se“.
Založil si firmu se stejným druhem podnikání. Zvláštní je, že tito lidé téměř vždy mluví o osvobození se, ale ironií osudu zůstávají uvázaní ve stejné oblasti podnikání a stávají se jakýmsi nedokonalým klonem původní aktivity.
Jak to pokračovalo dále?
Původní firma, nazývejme ji A, pokračovala dále. Majitel tyto události nesl těžko, ale nakonec se „zdrchal“ a pokračoval v práci. Nová firma, označme ji B, se rozbíhala. Jak to tedy vnímal její majitel? Když člověk udělá zásadní rozhodnutí, tak zpravidla pocítí úlevu, čeká ho rozlet a to se samozřejmě rychle projeví. Avšak poměrně rychle se dostane do zvláštní situace: Když bude chtít vybrat lidi, tak si bude mimovolně uvědomovat, že to co se stalo firmě A, se může stát i jeho firmě B.
Dříve či později ho při výběru lidí začne pronásledovat obava, že jeho prodejci by mohli udělat to samé, co udělal on sám. Ať už to zní jakkoliv divně, člověk přímo osudově přitahuje to, z čeho má obavy. Je to jakási vlnová délka, která je vyzařovaná do prostoru. Nedivte se, že se často potkají lidé, kteří mohou mít cosi společného. Nakonec vybere nějaké lidi a firma se rozběhne a potom…
Takto to skutečně proběhlo, firma B se rychle rozvíjela. Co čert nechtěl, dva jeho prodejci po čase přišli k závěru, že „majitel je neschopný“, „firmu špatně zorganizoval“, „nebudou nikomu nosit vodu“, bla, bla, bla a s velkým třeskem si založili firmu „C“. Hned od začátku měli velký strach při výběru zaměstnanců, ve firmě C se poměrně rychle začal šířit duch nedůvěry. Majitel firmy B to všechno vnímal jako velký podraz a velmi se zhoršilo jeho mínění o lidech. Znám ho osobně. Od té doby říká, že všichni lidé jsou podrazáci.
Majitelé firmy C se nejdříve rozběhli dobře, jejich další klon původní firmy A dosahoval celkem slušných výsledků…ale tento dlouhý příběh zkrátím. Dva spolumajitelé firmy C se po nějakém čase strašně rozhádali. Každý měl 50% podíl a nemohli se dohodnout, a tak firma jako neřízená střela nakonec úplně havarovala.
Tato historie začala přibližně před 15 lety. Zkuste si tipnout, která z firem A, B a C existuje dodnes?
Správně! B a C postupně zkrachovaly a ani to netrvalo až tak dlouho.
Ironie osudu je v tom, že zakladatel firmy B mohl při zachování své loajality dosáhnout mnohem větší sféry vlivu, než když potom pracoval sám. Dnes se věrnost a loajalita moc nenosí, ale je to velmi prosté – spojenectví je silnější než individualita. Svatoplukovi pruty (tady jde o pojem z historie – Svatopluk byl panovník, který před smrtí povolal své tři syny a dal jim každému popořadě svazek tří prutů, aby je zlomili. To se jim nepodařilo, a tak svazek rozdělal a každý měl zlomit jeden prut. To se jim podařilo. Tím Svatopluk ukázal, že si musí pomáhat, musí být pokorní a že jeden člověk na vše nestačí a rozdělil mezi syny tři části říše.) nejsou prázdným symbolem.
Bohužel takovéto příběhy se vyskytují. Viděl jsem to častěji, než by bylo zdravé. Jak se vyhnout tak zlému osudu?
xxxxxx
Stačí dodržovat pár pravidel. Je to všechno otázka cti.
Když už za každou cenu chcete/musíte opustit nějakou firmu a chcete založit vlastní podnikání, začněte raději dělat něco úplně jiného, případně to, co jste dělali někdy předtím. To by bylo nejčistší řešení. Nedělejte jiným to, co nechcete, aby oni dělali vám. Kdybyste vy založili firmu, učili byste zaměstnance, pokud byste věděli, že vědomosti a zkušenosti nakonec využijí na to, aby vám začali dělat konkurenci? Ne. Takové zaměstnance byste nezaměstnali ani neučili. Pokud jste vy tím zaměstnancem, tak to nedělejte svému zaměstnavateli.
Vyhoďte si z hlavy používat kontakty, které jste získali u svého zaměstnavatele. I když jste zastupovali firmu vůči zákazníkům vy osobně a byli to „vaši klienti“, ve skutečnosti patří tyto kontakty organizaci a ne vám jako osobě. Firma by vám nikdy nedala důvěru zastupovat ji, kdyby bylo známé, že se těch kontaktů chcete zmocnit. Akceptovat toto, vyžaduje skutečnou velikost. Toto je otázka cti.
Nejlepší život žijí lidé, kteří oplývají přímo samurajskou věrností. Dnes se podobné věci příliš nenosí, ale v každé civilizaci jsou sliby věrnosti posvátné, nemusíme zmiňovat jen kodex Bušidó.
(Zdroj: http:// cs.wikipedia.org/wiki/Bušidó)
Jestliže někdo už udělal něco, co odporuje zde vzpomínaným pravidlům, tak možná není ztracený. Možná v duchu nosí „důvody“, kterými omlouvá své konání. Tak tedy dobře.
Ale možná někým tento článek zatřese. Pokud ano, měli byste vědět, že všechno se dá napravit, nejednou jsem pomáhal lidem, kteří do takovéto pasti spadli. Ale to už je úplně jiná kapitola.
Pavol Timko, zakladatel Business Success
