Levný šmejd

Skutečný příběh nejmenované firmy:

Tato firma vyrábí výrobky, u kterých je klíčovou konkurenční vlastností vyšší kvalita, protože mají sloužit celá desetiletí. Veřejnost a klienti mají dlouhodobě zafixovanou představu, že toto je dražší, ale skutečně kvalitní. Šéf této firmy vysvětluje už několik let svým partnerům – obchodním zástupcům, že toto byla, je a bude úspěšná strategie.

Jak už to mezi obchodníky bývá, jeho partneři na firemních setkáních už roky omílají písničku, že je třeba snížit ceny, aby byli stejně levní nebo ještě levnější, než konkurence. Vrchní šéf samozřejmě o tom ví své a nikdy podobnou hloupost nedovolil, ani se nechystá přijít o svou největší výhodu. Zákazníci i v průzkumech říkají jasně: „Vy jste dražší a jste kvalitnější.“

Vrchní šéf však někdy ztrácí trpělivost, jelikož neustále poslouchá, že by měli být raději nejlevnější. Až nedávno se stalo cosi, co bychom mohli označit jako vtip přímo ze života. V rámci reklamní akce, totiž připravili klientům do letáku a inzerátů možnost vyhrát televizor, fotoaparát, bicykl a podobné věci. Jako výhra byly použity běžné výrobky, žádná extra třída, ale solidní průměr.

Na setkání, kde se kampaň prezentovala, se ozvali obchodníci takto: „A proč jste tam dali jako výhru takové šmejdy? Vždyť to nikoho nezaujme! Lidé dnes už nekupují laciné fotoaparáty, ale potrpí si na kvalitu!“

Hlavní šéf se začal strašně smát a říká: „Posloucháte se vy vůbec? Ještě před dvaceti minutami jste mi tvrdili, že naše výrobky jsou příliš drahé, že lidé kašlou na kvalitu a koupí si od nás jen tehdy, když budeme levnější. Teď mi zase tvrdíte, že mezi výrobky v kampani máme dát jen nejdražší věci. Copak jste ztratili rozum?“

Obchodníci v rozpacích zmlkli, zastyděli se a asi konečně pochopili.

Šéf se spokojeně usmíval, jelikož jeho lidé se chytili do vlastní pasti.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success

Zbytečná práce

Odhaduje se, že 40 až 60% veškeré práce je zbytečně vynaložené úsilí.

Proč je to tak strašně vysoké číslo? Jak se to stane?

Představte si, že stavíte budovu. Jedna parta má udělat bednění pro základy stavby a jejich šéf by měl ohlásit splnění úkolu. Tak se snaží dovolat stavbyvedoucímu, ale ten má další hovor a nebere to, má obsazeno.

Šéf od bednění nemá lepší nápad, než poslat SMS šéfovi strojového parku, že bednění stojí, může se betonovat. Ten má sice dostat pokyny od stavbyvedoucího, ale když nepřichází nic, tak iniciativně pošle na stavbu betonovou pumpu.

Stavbyvedoucí, který se zdržel v kanceláři ale o ničem neví, proto nedá pokyn do zásobování, aby objednali v betonárce míchačku s betonem.

Betonová pumpa stojí na stavbě, dělníci se opírají o lopaty, šéf party volá sekretářce ředitele, telefonáty teď lítají křížem krážem a navíc šéf strojového parku oznámí posádce betonové pumpy, že kolem oběda mají být už na jiné stavbě a řidič vozidla se rozhodne, že vyrazí pro jistotu dřív.

Stavbyvedoucí mezi tím poslouchá rozčíleného ředitele firmy a ještě cestou na stavbu objedná osobně beton. Když dorazí na místo, tak tam stojí už tři míchačky, ale marně, jelikož betonová pumpa se vypařila pět minut předtím.

Popis tohoto zmatku by mohl v klidu pokračovat, ale čtenář si už určitě udělal svůj obrázek. Někdo by poznamenal, že toto všechno je důsledek nedostatečné koordinace. Nám však takové vysvětlení nestačí.

Podstatou problému jsou ve skutečnosti dvě související věci:

1. Firma nemá dostatečně pevně stanovené vyzkoušené postupy, které – jakmile by se dodrželi, tak s jistotou vedou k výsledku. Betonování základů se dá velmi přesně popsat, dá se na to udělat přímo formulář s uvedenými kroky, zodpovědnými osobami, bylo by tam uvedené co, kdo a kdy má vědět a podobně. Těmto osvědčeným postupům říkáme směrnice.
2. Pracovníci firmy včetně šéfů mají v našem příkladu problém se správným směrováním komunikace. Když přijde informace k nesprávnému člověku a ten ji v rozpacích dává dále, existuje značná pravděpodobnost, že se to opět dostane k nesprávným lidem a zmatek se bude ještě více šířit.

Zbytečná práce má svoje přesné zákonitosti a neznalost tohoto tématu dokáže zlikvidovat ziskovost jakékoliv firmy. Všichni ti chaoticky pobíhající lidé připomínají mravence z rozhrabaného mraveniště, všichni „pracují“ a „snaží se“, ale jejich hemžení neznamená, že zákazník bude ochotný celý tento chaos proplácet. Pracovníci dostanou svůj čas zaplacený zaměstnavatelem, ale ten ve skutečnosti platí zbytečnou práci. Toto vyplatí jen a jen ze zisku, který se musel vyprodukovat při jiné příležitosti.

Když je takovýto problém v soukromé firmě, dovedete si představit, co se děje na úřadech?

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success 

Dnes začíná zbytek tvého života

Každý má k dispozici 24 hodin denně. I kdyby jste měli za sebou pouze pár let svého mládí, stále platí, že přítomnost je nyní a budoucnost právě začíná. Čemu věnujete svůj čas, pozornost a energii, za tím se později otočíte a nazvete to "můj život".
Vždy jsem vyznával zásadu, že lidé by měli dělat to, o čem sní. Každý máme nějaký základní cíl, který nemusí být lehce dosažitelný, dalo by se dokonce tvrdit, že jeho dosažení může klidně obnášet i to, že po cestě k němu budete potit krev. Jenom tehdy, kdy bude cesta trnitá, kdy si vyžádá kus sebezapření a námahy, jen tehdy bude odměna skutečně sladká.
Samozřejmě nemluvíme o cílech typu - chci být bohatý, chci si pouze užívat a nestarat se o nikoho. Takto si člověk štěstí nevyslouží.
Toto zpíval na svém nejslavnějším albu Ian Anderson v jedné z písní:

A je to jen dávání, co tě dělá tím, čím jsi...

Zodpovědnost člověka spočívá v tom, že bude hledat svůj pravý cíl, potom se ho bude držet navzdory všem překážkám a spojí svůj cíl s tím, že bude užitečný pro druhé. Jen takto se dá prožít dobrý a hodnotný život.
Včera jsem se díval na video o životě Steva Jobse, zakladatele firmy Apple. Tento nedostudovaný excentrik měl od počátku cíl dávat lidem nástroje, které jim zlepší život, které budou co nejvíce kopírovat potřeby uživatele. Jeho produkty se vždy vyznačovaly tím, že se držely intuitivního ovládání, nevnucovaly uživatelům nelogické a složité procedury. Jobs se vždy zajímal o to, jak přemýšlí zákazník a téměř puntičkářsky zasahoval do práce svých vývojářů, jen aby byl výsledek co nejpřátelštější pro uživatele.

Steve Jobs si vybral za šéfa své firmy člověka, který se od této základní filozofie odklonil, což později označil za největší omyl svého života. Z vlastní firmy byl vyštván a šel dělat jiné věci, mimo jiné stál za technologií firmy Pixar, které vděčíme za technologii animace ve filmech jako je Toy Story. Apple bez Jobse šlo dolů z kopce, až nakonec prozřetelnost zaúřadovala a firma povolala svého vizionáře zpět. Když později přišel s nápady jako je iPod a později iPhone, už i největší nepřející museli uznat, že tento génius byl podstatným faktorem obrovského úspěchu a světe div se, obloukem se dostávají na výsluní i počítače Apple, které dnes dosahují v průzkumech největší spokojenost zákazníků na světe.

Jobs vždy hlásal, že jeho cílem je zlepšovat lidem život a věděl, že lidé musí uvažovat sami za sebe, pokud chtějí mít úspěch. To vyjadřuje i slogan jeho firmy „Think different“ (Mysli odlišně).

Toto není óda na jednu světovou značku. Je to jen pěkný příklad toho, jak někdo zůstal věrný svým ideálům a jak navzdory nepřízni osudu vytrval a nakonec dosáhl velkého úspěchu použitím principů idealismu.

V dnešní době slyšíme ze všech stran, že život je jen odpočinek, požitky a volný čas. Chtěli bychom vysoké platy, 6-ti hodinovou pracovní dobu a půl roku dovolené.

V naší firmě ale smýšlíme odlišně. Říkáme, že kvalitně odvedená práce, oddanost svým cílům a užitečnost pro lidi v okolí je jediná skutečně funkční filozofie v životě. Bohužel, hrdost po dobře zvládnuté práci je stále méně uznávanou životní hodnotou. Pokud ale bude chybět, nahradí ji drogy a pochybné aktivity. Zraněného člověka nezachrání antidepresiva. Ty jen potlačí symptomy, životní projevy, dokonce potlačí i touhy a tím celý problém přímo dramaticky zhorší. Zhrzený člověk potřebuje najít svůj účel a potřebuje rehabilitovat pocit hrdosti. Ten se dosahuje pouze službou.

Měli bychom si ty věci připomínat a mluvit o nich. Slušný člověk se dnes v průměrné společnosti pomalu ztrapní, pokud vyhlásí, že nejvyšší hodnota v životě je služba pro ostatní. Toto není dobré.

Začněme tím, že to budeme říkat nahlas.

Protože dnes začíná zbytek tvého života.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success