Manažerské strategie

Manažerské strategie

úterý 25. ledna 2011

Základ všech základů

Dobrá zpráva: Pokud chcete něco rozumného dokázat, téměř vždy na to existuje nějaký způsob. V životě vás bude mnoho lidí přesvědčovat, že se něco „nedá“, ale ve skutečnosti je možné dosahovat až neuvěřitelných výsledků. Vědci prý spočítali, že při velikosti křídel, frekvenci mávání křídly a hmotnosti, nemůže čmelák létat. Ještě štěstí, že to čmelákovi nikdo neřekl….

Důležitým předpokladem je, abyste měli nějaký funkční postup. Můžete ho vynalézt, můžete ho získat, můžete ho koupit. Podstata úspěchu je v tom, že budete mít něco, co funguje.

Ať už se zabýváte jakoukoliv aktivitou, použitelné postupy patří k největším pokladům. Mít něco takého v rukou je úplně první věc, kterou musíte zvládnout. Pokud jste začali něco dělat, vaše první meta je dospět ke spolehlivé rutině, která přináší požadované výsledky.

Jakmile jste této mety dosáhli, potom ji můžete (a budete) používat. Dokud to děláte jen vy, tak stačí, že celý postup je jen ve vaší hlavě. Dokud tu věc nepotřebujete někoho naučit, tak se zpravidla nezaobíráte otázkou, jak to celé zformulovat, zapsat, či zveřejnit.

Jestliže však poptávka po vašich službách stoupne, začne to celé hrát větší roli. Pokud máte firmu, která prudce roste, tak potom postupně nasbíráte rozsáhlou „knihovnu“ postupů, které jsou nevyhnutelné pro fungování a expanzi.

Je překvapivé, jak málo majitelů a manažerů si uvědomuje důležitost základní firemní „knihovny“. Bez základního know-how, alespoň v nějaké duplikovatelné formě, nemůže prakticky nikdo dosahovat trvalý úspěch.

Know-how, které se dá předat do rukou dalších lidí je ZÁKLAD ZÁKLADŮ.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success

úterý 18. ledna 2011

Management podle dojmů

Příliš často se stává, že lidé podléhají dojmům. Žijeme v civilizaci nakažené povrchností. Stačí, aby nám někdo něco pověděl a často se a ani neobtěžujeme ověřit si věc vlastním pohledem.

To samé se děje v mnoha firmách. Hodnota pracovníků nezávisí vždy na výkonech, ale na „popularitě“ a tom, co si „myslí většina“. Jakmile je šéf málo zdatný, tak lehko podlehne znevažující kampani, vedené vůči některému z podřízených. Často skloňovaný výraz „mobbing“ nemusí znamenat jen šikovného kolegu, ale může se jednat i o nesprávně řečené negativní vyjádření na adresu některého z pracovníků. Ve slabě zorganizované firmě se takovéto intriky dělají poměrně lehce.

Šéfové se občas dostávají do problémů jednouše tím, že neposuzují své pracovníky podle výsledků, ale na základě řečí.

První, co by měl šéf vědět je to, že každá práce je měřitelná a to buď přímo nebo nepřímo.

Když se řekne měření výkonů, tak pracovníci začnou občas hudrovat, že vedení jim už přestává věřit, zavádí otrokářské metody, byrokracii. Ve skutečnosti si neuvědomují, že měření výkonů slouží slušné většině jako ochrana před svévolí a neobjektivním hodnocením. Jen neochotní a nevýkonní lidé mají mít obavy a i jim je možno poskytnout záchranu – vždy se můžu začít víc snažit.

Nikdo nepochybuje o tom, že ve fotbale či hokeji má lepší šance na vítězství mužstvo, které projevuje více aktivity, více se snaží, lépe se pohybuje. Ve skutečnosti narazíme jen zřídkakdy na fyzické hranice hráčů, bavíme se skoro o tom, že jejich vlastní limit je bezedný díky jejich mysli. Jak se nedaří, tak nohy jsou těžké a ani přihrávky nejsou ideální. Každý, kdo někdy sportoval připustí, že v takových chvílích pomáhá zvýšení fyzického úsilí, jinak řečeno je třeba více produkovat. Například se více soustředit na výkon, dát stranou jakékoliv jiné úvahy a pracovat více a kvalitněji.

Jestliže má trenér celé své mužstvo na dohled, u šéfa firmy se to vždy říci nedá. Proto je potřeba dát lidem nějaké měřítko jejich výkonnosti. V první řadě na to, aby mohli sami vidět trend své výkonnosti a udělat potřebné opatření a vedení to slouží k tomu, aby bylo schopno usměrnit snažení lidí.

V jiném článku můžeme mluvit více o tom, jak přesně se měří výkony oddělení a jednotlivců, ale už teď by mělo být jasné, že řízení by se mělo stavět na objektivních faktech a ne dojmech. Kdyby jste byli pilot letadla, museli byste při přistání dodržet přesnou rychlost. Pokud byste zrychlili, tak nezabrzdíte na dráze a rozbijete letadlo v lesíku za letištěm. Když jste pomalí, tak letadlo ztratí vztlak a vytvoříte dynamický kráter před začátkem dráhy. Jako pilot musíte koukat i na přístroje a řídit se podle nich. Cosi podobného platí i v řízení lidí a organizací.

PS: Poznámka autora článku – nedávno jsem dělal konzultaci v jedné špičkové firmě. Na konci konzultace si šéf najednou uvědomil, při pohledu na své lidi, že pracují jaksi ležérně. Bylo vidět, že je tam jen málo snahy zvrátit osud a zapříčinit lepší produkci. Nemůžeme tvrdit, že by se ulévali, ale bylo jasně zřetelné, že dělají dost pod hranicí svých možností. Jakmile takováto dobrá firma zažívá podobné jevy, co se potom bude dít ve slabších firmách?

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success

úterý 11. ledna 2011

Nejdříve podpořte ty lepší

Pokud dáte pozornost jen chudým, bude společnost chudá. Nejenom proto, že řetěz je jen tak silný, jako jeho nejslabší článek, ale proto, že snažit se pomáhat jen těm nejméně zdatným, může uvrhnout i ty silné do katastrofy. Ať si někdo nemyslí, že ti nejschopnější lidé mají na růžích ustláno.

Představte si rodinu, kde mají dvě děti. Jedno z nich bude dobrým žákem, jeho školní povinnosti nevyžadují velkou pozornost rodičů. Zato ten druhý žáček, ten nosí pětky, poznámky, škola je u něj neustálým zdrojem stresu v rodině. Nikoho nepřekvapí, když ho budou rodiče doučovat, věnovat se mu, nutit ho do domácích úkolů a podobně. Představte si, že problém je tak vážný, že slabý žák si už odkrojí značný podíl času, který rodiče mohou dětem poskytnout.

Kdybyste byli lepším žákem a vadilo by vám, že se rodiče věnují téměř výhradně vašemu méně úspěšnému sourozenci, co byste udělali, aby obrátili pozornost na vás?

???

Tušíte správně, vždyť vám rodiče dávají přesný návod, co na ně funguje. Spusťte se, zhoršete se, začněte vyvádět nepřístojnosti a stoprocentně se vám začnou věnovat.

Problém je negativní motivace. I pozornost je jistá míra odměny, a když je věnovaná negativům, tak provokuje vznik ještě většího počtu negativ. Ať si nikdo nemyslí, že pozitiva jsou samozřejmá. Obvykle totiž musí někdo pěkně tvrdě pracovat na tom, aby věci fungovaly dobře.

Podobně to funguje i ve společnosti všeobecně. Například na progresivním způsobu zdanění není nic spravedlivého. Naopak, je krajně nespravedlivé. Když někdo udělá 10x více, nemá platit 30x více. Jakmile zanedbáváme nezdanitelnou částku, která už i tak zvýhodňuje lidi s nízkými příjmy, tak spravedlivé je, že 10x vyšší příjmy rovná se 10x vyšší daně a hotovo.

Chudší lidé jsou životně závislí na tvořivosti podnikatelské obce. Jestliže ji bude společnost drtit kdejakými neúnosnými odvody, tak ztratí hodně energie hledáním úniků, ztratí chuť vést a vytvářet příležitosti. Progresivní zdanění je ideologicky výslovně marxisticko/leninské řešení. Říká to, že vyšší příjmy nejsou podložené, zbytečně je někdo produktivnější a schopnější, na jeho výdělky nalepíme nápis „podezřelý z vykořisťování“, a proto tyto příjmy zabavíme a přerozdělíme „chudákům“.

Jen málokomu dochází, že vysoké daně jsou rovněž znárodněním, jen k tomu nedochází s nasazenými bodáky, ale v bílých rukavičkách. Ale nenechte se opít rohlíkem, je to stále marxismus ve své nejhlubší podstatě.

Nedělejme si iluze o mravnosti některých nejbohatších lidí, ale na druhé straně je lež tvrdit, že velké příjmy jsou automaticky projevem zloby a vykořisťování. Máme Demitru a Šatana zdaňovat x-krát více jako druholigového hokejistu? Proč? Kde je spravedlnost?

Zajímavé je, že v celé historii najdeme ukázky toho, že dobročinnost fungovala nejlépe tam, kde byly nízké daně, kulturnost, tolerance a dostupná spravedlnost.

Podobné mechanismy fungují i ve firmách. Nejvíce energie věnujte nejlepším lidem, nejen ve formě peněz, ale i ve formě pozornosti. Chcete skutečně vědět, proč někdo u vás vydělává více, než jeho kolegové?

Tak investujte čas do toho, abyste skutečně pozorovali ty schopné i méně schopné. Zcela jistě dojdete k závěru, že rozdíl je v první řadě v nasazení, inteligenci a ochotě na sobě pracovat. Asi vás nenapadne, že lepšímu člověku vezmete jeho příjmy a přidělíte je tomu méně zdatnému. Proč by mnoho lidí volilo politika s podobnými názory je tak trochu paradox moderní doby. Ale spravedlnost funguje. Snižování životní úrovně nejchudších obyvatel bude mít na svědomí právě strana, kterou nejchudší obvykle volí, jen jim to tak lehce nevysvětlíte…

Kdybyste byli generálem stíhacího letectva a konečně by dorazily nejnovější stroje, dali byste je v první řadě těm slabším pilotům, co nikdy nesestřelili nepřátelské letadlo, abyste zvrátili vesmírnou nespravedlnost? Ne, dali byste ty nejlepší stroje svým stíhacím esům, jelikož oni by vám vyhráli většinu vzdušných bitev.

Podpořte nejprve produktivní lidi, oni se vám odmění přebytkem produkce. Jen tehdy dokážete myslet na solidaritu, když bude velká produkce. Všechno ostatní je jen mazání medu kolem pusy.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success

úterý 4. ledna 2011

Kolik dobrých kandidátů jste přehlédli?

Už v minulosti jsme si říkali, že výběr na základě dojmů může přivést do organizace dobře vypadajícího ničitele. Tato věc však může dopadnout i naopak. Může se stát, že na pohovor přijde skvělý pracovník, který neudělá dobrý dojem. Ohrnete nad ním nos a zavoláte raději dalšího kandidáta.

Představte si, že hledáte velmi spolehlivé auto. Robustní, výkonné a bezpečné. Když ho vybíráte, vyjede z džungle zablácené, poničené auto s motorem běžícím na vysoké obrátky, na výfuku se nacházejí ještě zbytky bláta a vody, takže zpod vozidla vycházejí mračna páry. Hromady smradlavého bláta zůstaly pod blatníkem. Na dveřích vidíte v plechu prohyby, které tam nechal útočící nosorožec.

Vy však budete ohrnovat nos, protože od předváděného auta očekáváte, že bude umyté, bez jediného škrábance, s naleštěnými chromovými částmi a pneumatiky mají být jako uhel a boční strany bílé. Výkonnost lidí ani aut se nedá vždy posuzovat z toho, jak vypadají na první pohled. Někdo by mohl namítat, že kandidát by měl mít tolik rozumu, aby přišel na pohovor upravený a udělal dobrý dojem.

To je v pořádku. Většina se bude napoprvé opravdu snažit udělat dobrý dojem. Ale pokud jste profesionál, tak byste už měli vědět, že existuje určité procento velmi dobrých pracovníků, jejichž povahové rysy brání prezentovat se na úrovni a už nebudete používat první dojem při výběru lidí.

Víte o tom, že v některých zemích se rozvádí více jak 50% manželství? Víte proč? Jelikož je to oblast, kde se lidé nejvíce spoléhají na dojem, „chemie“ a hormony. Problém moderní doby je povrchnost.

Část výkonných lidí má problém s prezentací sebe samého:

1. Mají pocit, že sebechvála je trapná, dokonce hříšná – ne nadarmo se označuje pýcha za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Takovýto člověk směruje většinu času na výkon a očekává, že jakmile ho chce někdo mít, musí jeho kvality odhalit. Neradi o sobě mluví, neradi se chválí a když je pochválí někdo jiný, tak se zapýří a budou v rozpacích.

2. Někteří lidé mají jen malý smysl pro dobrý dojem. Jsou roztržití, netrpěliví a nedbající na nepodstatné detaily jako je dobré oblečení, či sebejisté vystupování. Pokud je něco opravdu důležité, tak na to dbají, ale určitě to nejsou mistři detailu. Jeden z předpokladů velkého výkonu je schopnost nehledět na druhořadé věci. Pokud chcete prorazit cestu přes Amazonii, potřebujete odstranit velké stromy a buldozerem upravit terén. Stačí nejdříve úzká a hrbolatá cesta. Když budou perfekcionisti vyměřovat laserem první kilometr cesty, aby na ní dosáhli odchylku nepřesahující 1cm, tak ten výkonný chlap už mezitím urazí 100 kilometrů.

Opět musím říci, že výběr lidí na základě dojmu je už překonaný, dokonce škodlivý. První krok je sehnat si fakta o produktivitě a o minulých výsledcích. Až potom se dívám na všechno ostatní.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success