Detaily se musí „naprojektovat“

Základy plánování XII

V desátém díle našeho seriálu jsme řekli, že hrubě načrtnuté záměry (Plány) se musí rozepsat do jednotlivých kroků a těm se říká PROGRAMY.

V příslušné kapitole jsme uváděli příklad, kde PLÁN byl „vyměnit plot“ a jeden z bodů programu, který plán rozdrobil na postupnost kroků, byla „oslava na zahradě“. Pokud se nemáme ztratit v plánování, pak je často potřeba rozepsat i programy na ještě menší detaily. Oslava na zahradě by se dala rozložit ještě takto:

• udělat seznam pozvaných a pozvánek
• rozeslat pozvánky
• vyčistit a nachystat gril
• udělat seznam potřebných věcí
• nakoupit proviant a různé potřeby
• rozdělit úkoly

podmíněné kroky:

• podle předpovědi počasí zabezpečit přenosné altány a přístřešky
• zabezpečit zahradní stoly a lavice
• zrealizovat samotnou oslavu

Možná jsme příliš nafoukli složitost tak triviální záležitosti, jako je zahradní slavnost, ale pokud jste někdy organizovali podobnou akci, tak možná potvrdíte, že je velmi lehké zapomenout na něco důležitého a je velmi hloupé bezradně postávat s hosty nad chystaným masem, pokud jste zapomněli koupit dřevěné uhlí.

Možná bychom nepotřebovali plánovat zahradní slavnost takto podrobně, ale nastanou případy, kdy bývají plány velmi rozsáhlé. Na opačném konci pomyslné škály složitosti plánů bude kosmonautika. Připomeňme si, že NASA měla v 60tých letech úkol dopravit na Měsíc lidskou posádku. Jeden z plánů musel být:

Vyvinout a zkonstruovat nosnou raketu
(Plány jsme definovali v tomto seriálu)

To se lehce řekne, ale takový ambiciózní plán bude určitě obsahovat dlouhý seznam kroků programu, které se dají (dokonce musí) rozdělit na menší kroky. Program popisující vývoj nosné rakety musel nevyhnutně obsahovat části, jako:

• stanovit základní parametry (užitečný náklad, výsledná rychlost kosmické lodě, tah, výdrž hoření, atd.)
• vyvinout jednotlivé stupně rakety
• vyvinout motory
• zvolit ideální palivo
• ….a mnoho jiných kroků programu.

Nakonec vyvinuli raketu známou jako Saturn V.

Plán rozložíme na jednotlivé body programu a každý bod programu rozvíjíme do postupnosti kroků. Takovouto postupnost nazveme PROJEKT.

Proč se to jmenuje projekt? Slovo PROJEKT pochází z latiny, pro – předem + iacere – vrhat. Po našem je PROJEKT vlastně návrh.

Samozřejmě slovo „projekt“ se používá v rozličných dalších definicích. Máme například „projekt domu“, který vypracoval architekt. Nebo studenti dnes chystají „projekty“ do školy, kde mají za domácí úkol zpracovat nějaké téma. Projekt je v dnešní době hojně používané slovo.

V rámci našeho seriálu, kde si nyní rozebíráme terminologii plánování, budeme slovo PROJEKT používat, jako sérii kroků potřebných na splnění jednoho kroku PROGRAMU.

Pokud má strategie firmy (organizace, armády, státu…) fungovat, potřebujeme znát nejen cíle, účely, ale i plány, programy a projekty. Když dokážete takovéto věci vypracovat předem, můžete si ušetřit mnohé těžkosti a slepé uličky.


Autor:Pavol Timko

Co by řekli von Clausewitz a Sun-c´ na herní plán našich hokejistů?

Základy plánování XI.

Během mistrovství světa se u nás vyskytuje přibližně pět miliónů expertů na hokej, tak proč bych nepřidal i můj názor. Zvláště když to přispěje do našeho seriálu o plánování…

Našemu mužstvu nemůžeme upřít talent, snahu a skvělé momenty. Hrajeme krásně, statečně a – občas i hloupě. Hokej připomíná válku a o té napsali Clausewitz a Sun–c´ svoje slavné knihy. Upozorňují, že je třeba vždy vědět, jestli je naše vojsko silnější nebo slabší. To je věc soudnosti. Bez ohledu na fanouškovské nadšení musíme jasně říct, že existují silnější mužstva než to naše. Kanada, Švédsko, Rusko, vyjmenujme alespoň pár.

Žádná slabší armáda by neměla přebírat chování té větší. Musí odolat pokušení bojovat v otevřeném poli. Pokud si to uvědomí, může při troše štěstí vyhrát. Vietkong úspěšně čelil velmoci, jako je Francie a potom i supervelmoci USA. Jak to udělali? Zvolili si terén a podmínky, ve kterých mohli ze své slabiny udělat výhodu. Během války se pouze jednou pokusili zaútočit v otevřené bitvě (Ofenziva Tet) a po úvodním překvapení jim nepřítel způsobil přímo strašidelné ztráty. Po tomto poučení se Vietnamci vrátili k původní účinné strategii a nakonec ve válce triumfovali.

Jestli si toto někdo v hokeji uvědomuje, tak jsou to právě Němci. Vědí, že nemají takovou plejádu hráčů, jako nejlepší týmy a přijali taktiku houževnatého škorpióna. Mají pancíř a z obrany dokážou jít do jedovatého útoku. Případně se podobají ježkovi. I když silný vlk nakonec dokáže ježka rozkousat, nemusí se mu to vždy podařit a zpravidla se při tom natrápí.

Jednu dobu mi strašně vadilo, že se naši hráči nechají hloupě vylučovat a dlouhé minuty v oslabení nás ničí, ale když jsem se na to podíval s odstupem, tak jsem si uvědomil, že je v tom hlubší smysl. Ve skutečnosti to ukazuje, že hrajeme za hranicí našich možností. Připomíná to stíhačky z druhé světové války, které mohly dočasně zvýšit svůj maximální výkon, ale mohli to používat jen pár desítek sekund, jinak hrozilo úplné zničení motoru. Je to, jako přepínat luk, jako akt zoufalství, který vede k neodmyslitelnému selhání a potrestání za troufalost. Naši se snaží v některých zápasech hrát nátlakově celou dobu, což je oku lahodící hokej, ale proti silnějšímu mužstvu to je nebezpečná hazardní hra. Jako kdyby si neuvědomovali, že už jsou pryč staré časy a mnoho skvělých hráčů už není k dispozici.

Legenda vypráví o tom, že 7 000 Sparťanů dokázalo tři dny vzdorovat třísettisícové perské armádě. I když nakonec prohráli a muži do jednoho padli, ale Řekové nakonec válku vyhráli.  

Strategický plán musí brát v úvahu existující zdroje. Je třeba se podívat, kde působí hráči jednotlivých reprezentací, my jednoduše nemáme tolik hokejistů, kteří by hráli v prvních pětkách klubů světové úrovně. Nám přísluší tedy partyzánská strategie, v nejlepším případě se můžeme opevnit v hradě a spoléhat se na rychlou kavalérii. Plánování nemůže být v protikladu s tím, co má manager „na skladě“. Ještě jednou připomínám Clausewitze – jen lídr na trhu se může snažit vyvolat otevřenou bitvu. Slabší armáda je odkázaná na manévrování a úskoky. Naším vzorem musí být Robin Hood.

Naši hrají se srdcem, nevzdávají se a dokážou předvést krásné hokejové okamžiky. Tak proč jsme neměli trochu více štěstí? Možná nám dává odpověď Sun–c´, který zmiňuje, že pro vítězství ve válce je nevyhnutelná vysoká morálka. Jestli můžu skromně vyjádřit svůj názor, tak někteří lidé v nejvyšším vedení našeho hokeje se s morálkou příliš nekamarádili. To prý přináší špatnou karmu v rozhodujících okamžicích, ale o tom, ať si udělá názor čtenář sám.

Generál Carl von Clausewitz (1780-1831), autor slavné knihy "O válce"  (Vom Kriege), která se mimochodem dnes považuje za jednu z nejlepších knih z marketingu.

Sun-C' (544 - 496 před n.l.), autor knihy "Umění války", která se považuje za klasickou knihu o taktice a strategii.

 

(Auto článku zde vyjadřuje své osobní názory ohledně slovenského hokeje.)

Autor:Pavol Timko