Sebevědomí vítězů

Člověk chce v životě vítězit, alespoň si to myslíme na vědomé úrovni. Není příliš lidí, kteří otevřeně prohlásí, že přišli prohrát a pak se věnují akcím, které jejich záměry demonstrují, s výjimkou sebevrahů. Ale pojďme se bavit o duševně zdravých lidech. Co je to, co dělá vítěze vítězem? Je to nejlepší čas? Největší výkon? Tento rozměr posuzování života je objektivní ve skupině lidí. Pro jednotlivce je to jinak. Stalo se vám, že jste už na začátku běžeckého závodu věděli, že nevyhrajete? Možná jste měli naraženou nohu, možná jste věděli, že s vámi běží běžci lepší, než jste vy sami, nebo mnoho jiných možných příčin, které naznačovaly pozici outsidera, a přesto jste běželi také. A rozhodli jste se k něčemu jinému – že tento závod dokončíte i s vaší bolestí v noze. A také jste ho dokončili. Pro okolí jste nevyhráli, lidé kolem tleskali v cíli jinému člověku. Sami pro sebe však vítězem jste. Tento koncept vnímání událostí je důležitý pro naše sebevědomí. Někdy se zdá, že pro nás má větší hodnotu názor ostatních lidí. Slyšíme kolegu, jak se kriticky vyjadřuje o naší práci, rodičům se zdá nevhodný náš partner nebo partnerka, nebo manželka pronese necitlivě před naším odchodem na důležitou poradu ve firmě: „No ty zase vypadáš!“ Názory okolí jsou do určité míry cenné jako zpětná vazba, dlužno ale říci, že tato zpětná vazba je velmi často zaujatá a nezřídka není jejím cílem podpořit nás v našich snech, nýbrž nás od nich odradit.

Proč si tak málo vážíme svého názoru je otázkou tématu, které přesahuje rozsahem tento článek, ale zajímavé může být praktické řešení toho, jak naši někdy až ztracenou sebedůvěru opět obnovit. Kouzlo tkví v tom, že si stanovujete své vlastní mety a cíle, které jsou reálné vašim možnostem. Jak to udělat? Například běžíte závod. Víte, že nevyhrajete, ale můžete si sami dát svůj vlastní cíl doběhnout na třetím místě. Když se tak umístíte, vyhráli jste. Nikoli závod, ale dosáhli jste svého vlastního cíle. Buďte si vědomi toho, že se tak stalo. Naučte se dávat si své vlastní mety, vy sami znáte svůj vlastní potenciál a víte, co dokážete. Budujete tak vlastní sebevědomí, které je mnohem pevnější než soudy okolí – je totiž VAŠE VLASTNÍ. Nesnažte se být nejkrásnějším člověkem na diskotéce, kterému všichni věnují pozornost a je centrem dění, když víte, že koktáte a máte pokročilou pleš, což rozhodně nezapadá do současného ideálu krásy. Rozhodněte si večer opravdu užít a poznat příjemné lidi. Nebo si dejte jako cíl zlepšit svou schopnost tančit. Nebo tam jděte, abyste se odreagovali od běžných starostí. Když odcházíte domů, položte si otázku – zvítězil jsem? Pokud jste se chtěli odreagovat a stalo se, vyhráli jste. Pokud jste si chtěli užít večer a skutečně jste se bavili, pak jste vítězem.

Naučte se sami hodnotit a oceňovat svůj život. Samostatně rozhodujte, co se vám podařilo a čeho jste ZATÍM nedosáhli. Další tip je mnohem náročnější. V životě věnujeme pozornost často hlavně tomu, co se nedaří. Hledejte na všem, co jste udělali, tu část, která se zdařila. Svět není absolutní, pokaždé existují věci, které mohly být lepší a také POKAŽDÉ existují věci, které byly úspěšné. Existuje velké umění, které si musí osvojit každý člověk, který chce být vítězem sám pro sebe. Věnovat pozornost nejprve tomu, co se podařilo a pak až tomu, co je třeba zlepšit. Důležité je pořadí a důležité je ani jednu oblast nevynechat. Pro duševní vyrovnanost je podstatné vnímat nejdříve plusy a v jejich světle je snazší si přiznat mínusy, jsme ochotnější je vidět. Ano, byly tam také a to není konec světa.

Dávejte si sami své vlastní cíle, nečekejte na cíle, které vám vytýčí vaše okolí. Buďte si vědomí, kam v životě směřujete a sami si určete, jestli jste toho dosáhli. Vy jste jediným člověkem na světě, kterého se vám nepodaří nikdy obelstít, dobře víte, kdo jste, co jste udělali a čeho jste dosáhli. Máte obrovský potenciál a schopnosti, objevte je sami pro sebe a nenechte nikoho, aby vás srazil z vašeho znovunabytého sebevědomí, jste vítězi tehdy, když pro sebe víte, že jste vítězi.

Autor: Pavel Ranc, konzultant Business Success

Nebetyčná hloupost?

Na Slovensku je běžně přijímaný názor, že na trzích v Polsku je všechno levnější. Včera mi o tom říkal jeden náš zákazník a citoval svého známého, který je obchodníkem. Ten mu řekl toto:

„My Slováci jsme fakt padlí na hlavu. Já prodávám ve svém skladu jeden nejmenovaný výrobek za cenu 2 250,- Kč za jedno balení. Přesně to samé vozím každý týden do Polska na „proslavený“ trh a prodávám to tam za 2 750,- Kč!!! Prodám toho v Polsku Slovákům více, než doma, a přitom mám doma nižší cenu. Já tomu asi moc nerozumím, ale všimnul jsem si, že ti lidé, co na severu Slovenska chodí nakupovat do Polska, se i ve volbách projevují podobně, jako při svých nákupech. Myslí si, že udělali dobře, ale nechají se opít rohlíkem…“

Celá tato historka samozřejmě vyvolává úsměv, rozpaky, někdo by se pozastavil na tím, jestli dotyčný obchodník nezneužívá situace a podobně. To teď nerozebírejme a odložme stranou i politické úvahy.

Zůstává však jedno ponaučení:

Masy lidí mají náchylnost podlehnout sugesci. Příliš mnoho jedinců musí mít hluboké pochybnosti o vlastním úsudku, pokud se rozhodnou nedívat se na věc svýma očima a místo toho raději přijmou většinový názor, případně názor nějaké autority.

Toto je velmi závažný poznatek pro jakéhokoliv šéfa. Tato věc se dá samozřejmě zneužívat, ale můžete si být jistí, že to při řízení lidí bude managementu způsobovat problémy.

Postoje typu „všichni vědí“, „každý si myslí“ a podobně vedou lidi k nesprávným rozhodnutím. Dobrý šéf NIKDY nekoná na základě toho, že více lidí se něco myslí. Jeho přežití (a přežití jeho firmy) závisí na tom, zda se na věci dokáže dívat vlastníma očima. My neřešíme, jestli se jeho závěr nakonec shoduje se závěry jeho lidí nebo jestli přijme jiný pohled. My říkáme, že jeho zodpovědnost vyžaduje, aby si data vyhodnocoval nezávisle a sám.

Není nic nezvyklého, že prakticky všichni prodejci ve firmě vám řeknou, že pro vyšší prodej bude potřeba snížit ceny na úroveň konkurence. Může se však nakonec ukázat, že vyšší cena vyvolává u zákazníků hluboké přesvědčení, že se určitě jedná o kvalitnější výrobek. Pokud je vaše kvalita rozhodující výhoda, potom snížení cen může mít fatální následky. Toto je však třeba nezávisle ověřit. Šéf NIKDY nesmí stanovovat ceny na základě požadavků prodejců nebo přijde i o poslední kalhoty. Měl by si najít čas na to, aby se zákazníky čas od času jednal osobně, aby si udělal svou vlastní představu.

Šéf je povinný mít pravdu. A pozor, pravda se nedá určit hlasováním.

Fixní idea je vražedná věc.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success

Kdy zasahovat do práce podřízeného

V poslední době jsem byl několikrát svědkem toho, jak šéf zasahoval do činnosti svých podřízených. To asi není žádná zvláštnost.

Podstatné však je, jaké jsou pro to důvody, a jak se to udělá!

Pokud si totiž vedoucí zvykne rutinně vstupovat do procesu, který má na starosti podřízený, tak se brzy může stát, že zdědí práci za celou danou oblast. Podřízení mají jen zřídka dostatečný pud sebezáchovy, aby v tomto uměli šéfovi vzdorovat a žádali zpět svou práci. Uctivě se stáhnou a nechají to tak.

Pojďme si tyto případy trochu rozebrat:

1. Podřízený skutečně svoji práci nezvládá dobře, a pokud má všechno fungovat dobře, šéf musí zasáhnout a situaci osobně zvládnout. Je to podobné, jako když učitel autoškoly zabrzdí místo studenta, případně zatáhne za volant. Tady ale můžeme vidět ještě dva případy:

a) Šéf následně jasně řekne podřízenému, že to je jeho práce a pokud ji má dělat šéf, tak podřízenému hrozí, že už ji dlouho mít nebude. Potom dohlídne na to, aby si ji podřízený skutečně převzal a celý incident končí až v okamžiku, kdy je zjevné, že oblast dobře funguje i bez zásahu šéfa.

b) Šéf sice obejde podřízeného, ale nedojde mu, že by měl pohrozit se zdviženým prstem. Za chvíli tedy hrozí to, že ve firmě vznikne zažitý zvyk „toto dělává šéf“. Výsledkem této rutiny je jeden unavený, přepracovaný vedoucí.

2. Šéf má nutkání se do všeho vrtat a je přesvědčený, že všechno udělá nejlépe. I kdyby to v principu byla pravda, pak mu hrozí, že všechnu práci musí skutečně udělat sám. Šéf je totiž v dané pracovní oblasti hlavně „nehrající kapitán“, a jen skutečně hrozivé situace by si měly vyžádat jeho přímý a osobní zásah. Zpravidla nebývá dobrý nápad, když by chtěl generál v bitvě osobně střílet z kulometu.

Šéf, který nemusí zasáhnout, ale i tak to udělá, ohrožuje své podřízené a v případě generála je to dokonce doslovné tvrzení.

xxx

Je třeba říci nahlas, že když už šéf přebere práci podřízeného, ať už oprávněně či nikoliv, pak by měl dodržovat následující: Musí skutečně převzít tu práci na svá bedra. Pokud parkujete na horách v závějích a vaše manželka nezvládne vyjít ven, uděláte lépe, když auto osobně a komplet dostanete na odhrnutou cestu, místo neustálého mluvení do jejího řízení, nadávání a protáčení očí v sloup. Možná budete muset i vytáhnout lopatu nebo namontovat řetězy. Když je situace vyřešena, můžete řízení auta vrátit ženě a nezapomeňte, že by bylo dobré dát jí později trénink na zvládání sněhu a ledu.

Někdy je zbytečné říkat podřízeným nějaké dílčí pokyny. Chcete, aby se chovali k zákazníkům nějakým způsobem? V tom případě to nestačí naštvaně opakovat na poradě. Často byste udělali lépe, kdybyste se postavili za ten pult a předvedli, co od nich chcete. Dělejte to tak dlouho, až to podřízení pochopí. Potom se ještě ujistěte, že to dokážou po vás zopakovat a funguje to tak, jak si představujete, a až potom se věnujte jiným záležitostem.

Tady si neodpustím poznámku: Když už nedokážete odolat a potřebujete nutkavě zasahovat do práce podřízených, alespoň se ujistěte, že pokud tam máte strávit desítky minut zvládáním situace a korigováním podřízených, že to skutečně bude stát za to. Ať vám kvůli nějaké hlouposti neunikají podstatné záležitosti.

A ještě něco. Popohánět pracovníky do práce je normální rutinní záležitost. Být s nimi, povzbuzovat je, udávat tempo, to není obcházení pravomocí podřízených. I na veslici udává kormidelník tempo, to je normální a požaduje se to.

Požadování zvýšeného výkonu, to není práce za podřízené. Jestliže jste vedoucí, tak nahánění do výkonu je vaše práce.

Všimněte si ale, že kormidelník nepracuje za veslaře…

autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success

Vladař a pravda

Věděli jste o tom, že latinské slovo „král“ (rex) znamenalo původně „ten, co koná správně“???

Původ slova rex spočívá ve slově rectus, které se dá objasnit i jako „pravý, správný, ten co má pravdu“. Král tedy nebyl v představách lidí uzurpátor nebo diktátor. Stará moudrost skrytá v lidském jazyku vycházela z představy, že vládnout má ten člověk, který se nejvíc přiblížil k pravdě a koná správně.

V předcházejícím článku Síla pravdy jsme řekli, že z manažerského hlediska je pravda to, co funguje. Pokud vládce řídil stát na základě fungujících principů a život lidí byl díky tomu lepší, pak to byl rex – král. Toto souvisí i s původní definicí politiky – věda a umění jak zlepšovat život obyvatel (z řeckého polités = občan).

Můžeme tedy říci, že královský mandát nevycházel z ničeho jiného, než ze schopnosti držet se pravdy a konat správně. Když se říkalo, že je „z Boží vůle král“, možná měli lidé na mysli, že moudrost panovníka byla jakýmsi božským zásahem.

Království (jako forma vlády) možná zanikla proto, že pokud původní králové byli lidé, kteří konali správně, jejich následovníci byli jejich potomci. Hlavní kvalifikací nového krále tedy nebyla moudrost a pravda, ale to, že byl synem starého krále. Dítě génia nemusí být nutně géniem. Jestli jste viděli film Gladiátor, tak tam tvůrci filmu zabředli do tohoto tématu. Stárnoucí císař Marcus Aurélius nechtěl odevzdat vládu svému vlastnímu synovi Commodovi, ale chtěl za syna, jako následníka, adoptovat hlavního hrdinu filmu Maxima Decima, protože věděl, že Maximus má na vládu lepší talent i potřebné etické postoje. Ale než to stihl udělat, tak ho jeho mravně zkažený syn Commodus zavraždil.

V počátcích Uherského království se na královský titul připravoval kralevic tím, že vládl Nitranskému knížectví, v podstatě tak vládl značné části dnešního Slovenska. Tím se mělo zabezpečit, aby po smrti krále nesedl na trůn úplný zelenáč.

Dobrý vládce byl požehnáním pro celou zem. Ne nadarmo dostal český král a říšský císař Karel IV. přívlastek „Otec vlasti“. Stejně tak je pro jakoukoliv skupinu lidí požehnáním, pokud ji vede člověk, který ví, že má hledat pravdu, držet se jí a žít v pravdě.

Pro šéfa firmy může být překvapením poznání, že „žít v pravdě“ neznamená jen mravní rozměr a čest, ale je to i hledání funkčních postupů, které vedou ke skutečnému úspěchu. Tohoto by se měl držet každý vedoucí pracovník, jeho povinností je hledat a najít pravdu. Když ji najde, pak by ji měl chránit.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success