Úloha výběru lidí „na konci krize“

Více jako kdykoliv předtím je jasné, že mnohá negativa takzvané hospodářské krize vyplývala výhradně ze „skupinových souhlasů“. Lidé masově souhlasili s tím, že přijdou těžké časy, byli opatrní při nákupech, a i když mnozí z nich neutrpěli žádný pokles příjmů, přiškrtili výdaje a uskromnili se. To vedlo k ještě horšímu odbytu na trhu a tento bludný kruh všechno zhoršoval.

Nyní nastal čas, kdy firmy i obyvatelstvo pochytily pozitivní očekávání a skutečně se v mnohých odvětvích začaly grafy výkonů zvedat nahoru. Je více práce, odbyt stoupá a lidi zaplavil mírný optimismus. Přichází nový souhlas, že krize pomalu končí.

Ve většině firem vám však řeknou, že na dosažení slušných výsledků se musí pracovat mnohem tvrději, než předtím. Počet setkání na uzavření obchodu je zpravidla vyšší, není neobvyklé, že na získání kontaktu je potřeba udělat třikrát více nabídek, než v roce 2007. Zákazníci jsou nároční a i produkční personál zažívá přitvrzení norem a pracovních podmínek.

Podniky jsou opatrné a zvyšují produkci požadováním vyšších výkonů od existujících pracovníků. Toto je koneckonců rozumný postoj a můžeme pozorovat, že lidé si dnes více váží možnosti pracovat.

Ať už je opatrnost při výběru lidí jakákoliv, i tak to vypadá, že už nebude možné zvládat objem rostoucích objednávek jinak, než přijímáním nových lidí.

Tady jsme u vážného fenoménu. Firmy budou více než kdykoliv předtím požadovat, aby k nim do zaměstnání přicházeli co nejvýkonnější lidé. V dnešní době, kdy je třeba dřít, aby se vydělaly peníze, si nemůžou dovolit zaměstnat lidi, kteří neumějí tvrdě pracovat.

Přišel čas pracantů, dříčů, a producentů. Více jako kdykoliv předtím je nutné zjistit, zda uchazeči o práci chápou, že výsledkem snažení a činnosti je nějaký produkt. A je potřeba zkontrolovat i to, jestli měl dotyčný v minulosti skutečně dobré výsledky. Schopnost odhalit, jestli zájemce o zaměstnání dosahoval v minulosti dobré výsledky, bude mít v nejbližším období cenu zlata.Tento princip je obecně platný, ale na rozdíl od minulosti, kdy byly firmy vděčné, že alespoň někoho na práci sehnaly a byly náchylné na nezdravé kompromisy, nyní si budou o mnoho více uvědomovat, že není jedno, koho budou najímat.

A to je dobře. Běžný člověk by měl vědět, že normální je požadovat i nabízet (a dosahovat) individuální výkon.

Bez práce nejsou koláče.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success

Nebezpečný první dojem

Jediný solidní způsob, jak vybírat lidi, spočívá v zjištění faktů. Nezávislých faktů. Vzhledem k tomu, že autorem životopisu je samotný uchazeč, musíme přistupovat k uvedeným datům s rezervou a brát je jako nepodložené do té doby, než jsou nezávislým zdrojem potvrzené. Dobrý dojem z životopisu je také jen dojem.

Dělat selekci podle životopisu a následně pozvat kandidáty na první pohovor v sobě skrývá riziko. Nejmodernější světové trendy se orientují jednoznačně na opačný postup: NEJPRVE se zjišťuje minulá produktivita kandidáta, nejprve se dělají testy na dálku, nejprve chceme všechny možné podklady bez ovlivnění osobním šarmem.

Nejúspěšnější odborníci ve výběru lidí vám potvrdí, že největší chyby ve výběru lidí je možné očekávat u dobře vypadajících kandidátů. Nejméně 20% z nich má skryté chyby, které se běžnými metodami, jako je interview, prakticky nedají odhalit.

Dobře vypadající, sebejistý kandidát, s výbornou pohotovou komunikací, jehož odpovědi nemají chybu. Kolikrát jste takového člověka potkali?

Existuje pár vlastností, které se zjišťují i v běžném životě těžko, natož v procesu interwiev, kde máme nanejvýš 60 minut na odhalení.

Nejhorší diagnóza je: Orientace na problémy, vědomé, či nevědomé brzdění projektů, úloh a snažení týmu.

Nejlepší pracovníci jsou orientováni na řešení, nepodstatné problémy dokážou odsunout stranou a vedení předkládají řešení těch podstatných problémů.

V protikladu k nim - nebezpeční kandidáti dokážou inteligentně prezentovat problémy tak, že kolektiv lidí se díky nim zaobírá nepodstatnými věcmi. Předložte takovému negativistovi řešení rozsáhlé situace a on s úplnou jistotou zabředne do několika podružných problémů, nafoukne je a znechutí celé své okolí, které má tendenci uvěřit, že se jedná o neřešitelnou věc.

Nebezpečí spojené s těmito lidmi spočívá v tom, že dokážou vzít elán lidem okolo sebe, fixují pozornost týmu na problémy. Mluví o problémech, překážkách, ale ne o řešeních. O řešeních mluví jen ve všeobecné rovině, případně používají fráze: „Věci se dají řešit…“, ale ve skutečnosti jsou tak konsternováni překážkami, že vlastně nemají víru ani vůli věc skutečně posunout vpřed.

Představte si, že se jedná o člověka s vysokým IQ, přátelského, přesvědčivého a komunikativního. Vidíte, že čím dokonalejší je v těchto vlastnostech, tím NEBEZPEČNĚJŠÍHO člověka jste vybrali do týmu. Existují zkušenosti s některými lidmi, které bychom klidně označili slovem „monstrum“.

Je pouze málo testů, které tuto nebezpečnou kombinaci odhalí, v žádném případě nemůžeme mluvit o tom, že by měl někdo úspěch při demaskování takového kandidáta při osobním pohovoru. Dá se klidně tvrdit, že neschopnost odhalovat takovéto lidi je primárním zdrojem těžkostí a ztrát v hospodářství. Pokud se takový člověk dostane do důležité funkce, následuje celá řada těžkostí, které však málokdo spojuje s dotyčnou osobou.

Opakuji – čím šarmantnější stoper (ten, kdo skrytě brzdí a stopuje cokoli ve firmě – lidi, výkony, produkci), tím nebezpečnější…

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success

Povinnosti majitele

Technologie firmy

Mnoho majitelů podléhá obvyklému omylu, že firemní postupy má vymýšlet někdo jiný.

Bylo by to pěkné. Bylo by to pohodlné, ale výsledek by byl sporný. V jednom z předcházejících článků (Základ všech základů) jsme mluvili o nutnosti sestavit jakousi knihovnu firemního know-how. Ale neřekli jsme, kdo má tuto knihovnu sestavit. Nositelem této úlohy je zakladatel, majitel, zdroj celé myšlenky. Netvrdíme, že to má udělat úplně sám. Avšak postarat se o to je jeho povinností.

Pokud si tuto věc neohlídá, tak ve firmě vznikají různé projevy „lidové tvořivosti“, tedy postupy, které si zaměstnanci nastaví tak, jak jim vyhovují. Nejde o to, že bychom řadové pracovníky podezřívali ze zlých úmyslů, mluvíme spíš o jejich chybějícím nadhledu. Lidem také často chybí předvídavost. Když kterýkoliv vedoucí prosazuje svoji autoritu a požaduje plnění úloh, zastupuje v tomto vlastně majitele, který by se musel rozkrájet, aby dokázal mít oči všude.

Když by tato autorita nepřecházela od majitele až k pracovníkům, velmi rychle bychom byli svědky degradace povinností. Firemní auta by brzy jezdila na podhuštěných pneumatikách nebo bez vyměněného oleje. Prodejci by přestali zapisovat a zakládat záznamy o spolupráci se zákazníky, dokonce by přestali pracovat s mnoha zákazníky, na které „není čas“ nebo se na ně „zapomnělo“ apod. Ekonomické oddělení by si velmi rychle zvyklo plnit požadavky pracovníků bez jakýchkoliv zábran, výdaje firmy by se vyšplhaly do astronomických výšek.

Někdo by tu mohl podotknout, že takové věci jsou nelogické, či proti zdravému rozumu a lidé v rozumném týmu by něco takového sami od sebe nedělali. Ale bohužel, je to tak a úpadek nedokonale řízených skupin to dokazuje, poukazují na to všechny zkušenosti.

Proč?

Skupinové myšlení ve firmách zpravidla nepřináší tak dobré výsledky, jako rozhodnutí jedince. Porovnejte si jen způsob rozhodování, když je někdo odkázaný sám na sebe a zkuste stejného člověka umístit do rozvášněného davu. Masy lidí téměř nikdy nejsou racionální, mimo jiné proto, že člen skupiny se vždy tak trochu spoléhá na to, že „někdo z nás ví, co dělat“. O protikladu myšlení skupiny versus myšlení jedince, by se dalo psát mnoho, ale to si necháme případně na jindy. Teď však uzavřeme věc tak, že organizace by měla být sjednocena vůlí svého zakladatele.

Je jeho povinností postarat se o to, aby jednotlivé činnosti firmy do sebe pěkně zapadaly a aby vedoucí požadovali od podřízených to, co je potřebné, bez ohledu na to, jestli je to pohodlné nebo ne.

Povinností zakladatele je rozhodnout o tom, jak se budou věci dělat a když se podaří vymyslet opravdu výborný postup, potom je třeba ho zdokumentovat a chránit před samovolnými změnami.

Když si majitel myslí, že toto může nechat na skupině lidí, pak on první ponechává svoji firmu v rukou tzv. skupinového myšlení. Jaké to má následky? Dejme si jeden příklad za všechny:

Jedna ze zásad dobrého vedení organizace říká, že zvyšování výkonů se nemá dělat nekontrolovatelným najímáním lidí. Když je někde potřeba udělat více práce, tak je třeba se vždy pokusit nejprve zvýšit výkony existujících pracovníků. Nejdříve je nutné se podívat na tempo práce, její organizaci a koordinaci. Představte si, že byste nyní najímali nové lidi do oddělení, které jede jen na půl plynu a jeho vedoucí místo toho, aby si „dělal násilí“ s požadováním usilovnější práce, bude řešit požadavky na vyšší výkon neustálým najímáním nových lidí, kteří však nakonec budou pracovat podobně ležérním stylem.

Je věcí majitele, aby zavedl princip, že personální oddělení nebude jen tak pro nic za nic plnit požadavky na nové zaměstnance, ale v první řadě si prověří výkonnost těch existujících. Když majitel toto neví nebo to nezavede jako platný firemní postup, potom si oddělení firmy a personální zvyknou vybírat lidi neefektivně. Takovéto nabírání lidí od jednoho k druhému potom rozloží efektivitu organizace.

Takovéto věci nemůžou fungovat stylem – nějak to zkusíme udělat. Toto je smrtelný postoj. Majitel – zakladatel je ten, kdo nese konečnou zodpovědnost za to, že věci jsou logické a fungují dobře. Pokud nezavede výše uvedené pravidlo do praxe, potom mu hrozí, že jeho firma bude mít úroveň dětského fotbalu. Pobavíme se sice, po práci skočíme na pivko, ale přežít z toho nedokážeme.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success

Povinnosti majitele

Zdroj

Sepsat všechny povinnosti majitele firmy by stačilo na menší knihu. Zkusíme si to však rozdělit na menší témata, ze kterých se bude skládat tato série článků.

První věc, kterou za majitele nikdo neudělá, je vdechnout firmě život. Všimněte si, že mluvíme tak trochu na téma „Zakladatel“, „Tvůrce“ nebo „Zdroj“. Majitel sice může být někdo, kdo vloží kapitál a s firmou nežije, nedýchá, ale my ve skutečnosti mluvíme o vůdcích, kteří svůj business skutečně založili a osobně rozběhli. Nejdeme spekulovat ani nad tím, zda firmu rozjíždělo více majitelů, jednoduše jen vynecháváme z našich úvah pasivní majitele, ať už se ve firmě objevili z jakýchkoliv důvodů.

Mohli bychom říci, že firma se vždy zrodí nejprve v myšlenkách. I dnes sní o vlastní firmě mnoho lidí, ale pouze zanedbatelné procento přemění svůj nápad v čin. Jen absolutní menšina lidí bude někdy majitelem úspěšné a bohaté firmy. Mnozí majitelé nepřekročí svůj stín a po několika pokusech vybudovat organizaci přejdou na model OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná = živnostník) a jen sotva můžeme v tomto případě mluvit o „firmě“ jako o organizaci.

Když je někdo pevný ve svých záměrech, potom firmu dotáhne do stavu prosperujícího podniku. Mohli bychom říci, že firma je tak trochu vlastním vesmírem a zakladatel je tak trošku Pánem Bohem tohoto vesmíru. Mělo by se tam dít to, co on zamýšlí.

Zde jsme přišli k jedné z prvních zásad majitele/zakladatele: Možná, že náš velký svět byl skutečně stvořen naším velkým Pánem Bohem, ten ho stvořil, dal všem živým tvorům vlastní vůli a potom už do něj nezasahuje (pohne se k činu, snad jen když už se na to opravdu nedá dívat, potom sesílá potopy, síru a oheň a potom různé zachránce) a tak si ten svět dělá co chce, naše planeta Země si fičí vesmírným prostorem okolo Slunce a nikdo se už o to údajně nemusí starat.

Ale firma takto nemůže fungovat. Když je majitel Pánem Bohem svojí firmy, potom do ní musí vdechovat život stále znovu nebo chuděrka zkolabuje. Těžko říci proč firmy fungují jen tehdy, když jim majitelé čas od času dávají umělé dýchání, ale zkušenost to jednoznačně potvrzuje.

Majitel tedy musí neustále tvořit a tím myslíme neustálé utírání prachu na něčem, čemu říkáme účel firmy anebo jestli to chcete říci jinými slovy – je třeba neustále prachovkou leštit poslání firmy. Firma totiž bude existovat jen tehdy, když majitel neustále připomíná svým lidem a celému světu, že jejím účelem je sloužit zákazníkům.

Firma má být užitečná, má ulehčovat zákazníkům život. První majitelova úloha je vymyslet takovou firmu, která úspěšně slouží a potom tuto myšlenku opakovaně zdvihat z prachu a ze rzi.

Jak přesně, to bychom tu mohli rozebírat na 100 stranách. Ale pro tuto chvíli jen zkontrolujte, jestli vám vaše vlastní firma nezevšedněla. Zavřete oči, potom je otevřete a jděte se s úžasem podívat, jak dobře sloužíte svým zákazníkům. Myslíme si, že mnozí z vás na tu krásu už trochu zapomněli.

Autor: Pavol Timko, zakladatel Business Success