Tímto článkem
ukončíme dlouhý seznam pojmů, které jsme si potřebovali nejdříve definovat a
příště už můžeme začít skládat jednotlivé dílky skládačky do úplného obrazu.
Zbytečně
byste si stanovovali cíle a propracovávali všechny své plány až na úroveň
detailů (rozepsaných do kroků programů a projektů), pokud byste nakonec celé
plánování neproměnili v čin.
Když
se jedná o firmu či jakoukoliv organizaci, potřebujeme, aby šéfové vydali
rozkazy svým podřízeným, aby ty připravené a promyšlené kroky programů a
projektů zrealizují. Musí to být jasné – někdo má zodpovědnost za to, že věc
bude splněná a někdo je zase samotným vykonavatelem úkolů.
Schopnost
prosadit příkaz už zasahuje do oblasti vůdcovství, ale to by mohlo být
předmětem úplně jiného seriálu. Ovšem jakákoliv strategie firmy se nikdy
neprosadí do života, pokud plánování nevyústí v příkazy, jejichž splnění
bude management důsledně vyžadovat.
Při
vydávání příkazů je dobré nechat se inspirovat tím, jak jsme v jednom
z minulých seriálů definovali produkty. Nedefinujte činnost, ale výsledek.
Příklad:
Zadáte
příkaz sekretářce, aby sehnala místenku na čtvrteční, ranní Intercity Expres do
Košic. Milá sekretářka se vrátí s Jobovou zvěstí, že místenky na ten rychlík jsou vyprodané…
Hmm,
to jsme si dali bohužel vlastní gól. Správně jste měli definovat příkaz takto:
Ve
čtvrtek ve 14:30 mám schůzku v hotelu Bankov v Košicích. Zabezpeč mi prosím
cestu tak, abych tam byl s dostatečnou časovou rezervou. (A klidně můžete
dát jako doporučení zařídit cestu raním rychlíkem.)
Ale
pozor. Teď už nemůže sekretářka říci, že místenky byly vyprodané. Váš příkaz
zněl – zabezpeč mi dopravu na to a to místo, tehdy a tehdy. To je výsledek.
Pokud je rychlík obsazený, musí přemýšlet, jak jinak splnit svůj úkol.
Chceme
produkt, ne činnost!
Když se šéfové naučí formulovat produkt, ne činnost, ušetří si mnoho mrzutostí.
Autor:Pavoľ Timko
Žádné komentáře:
Okomentovat