Mnoho lidí si myslí, že plánování je v první řadě o vymýšlení způsobů a o hledání cesty v neprobádaných oblastech. Dokážou v rámci plánování hodně spekulovat a pletou si to s vývojovým oddělením NASA.
Je
třeba říci velmi nahlas: Dříve než začnete vymýšlet nové postupy pro
nějakou aktivitu, měli byste co nejpřesněji zjistit, co už nyní dobře funguje.
Kdybyste
byli trenérem jakéhokoliv sportu, měli byste poznat úspěšné tréninkové metody
minulých vítězů. Kdybyste chtěli otevřít restauraci, nejdřív byste museli
ovládat standardní recepty jídel, které každý zná a až potom přijde čas na
vymýšlení specialit.
Mezi
nejhorší bludy manažerů patří představa, že nový šéf musí všechno měnit. Ve
skutečnosti je takovýto postoj projevem hluboké neznalosti a nekompetentnosti,
v některých případech se dá mluvit až o aroganci.
Vždyť
i tam, kde je předmětem aktivity například výzkum vědy, i tam se vychází
z dávno objevených a formulovaných zákonů, které tvoří základ jakéhokoliv
dalšího pátrání a experimentování.
Oblast
plánování, o které tady nyní mluvíme, jsou SMĚRNICE.
Směrnice to není byrokratický nástroj, ale
ověřená fakta o životě, pravidla hry a zdravý rozum v akci. Směrnice jsou
to, co funguje. Postupy, které zaručeně vedou k výsledku. Jsou to nejen
recepty typu – „jak upéct chleba“, ale i zákonitosti, kterými se řídí příroda
či společnost.
Kdybyste
chtěli vylézt na Mt. Everest, udělali byste nejlépe, kdybyste věděli něco o
financování expedic. O tom, jaká strava (a kolik) se tam hodí. Měli byste si
zjistit něco o fyzické přípravě horolezců, prostudovat si knihy a zprávy o
minulých expedicích. Tento seznam směrnic pro úspěšné zdolání osmitisícovky by
zabral ještě nejméně dva odstavce.
V managementu
si nehrajeme na náhody. Je pravda, že náhody hrají svou roli, pokud považujeme
za náhodu, že spóry plísně pronikly do laboratoře pana Fleminga, který tak
objevil penicilin. A zda to byla náhoda, že jablko údajně spadlo Newtonovi na
hlavu a to ho vyprovokovalo k popsání fyzikálních zákonů. I
v managementě se na nás občas usměje štěstěna a objevíme náhodou něco, co
funguje. Když se výborně prodává něco, co jsme vůbec nečekali, tak jsme
objevili směrnici a jen pomatený podnikatel by to nevyužil.
Směrnice
je nejen poznání něčeho, co funguje. Směrnicí se to stává až tehdy, když to
zformulujeme tak, že to pomáhá lidem se rozhodovat.
Rozumný
řidič chápe, že tady bude nějaká škola a je třeba dávat pozor na nezbedné děti
a také je lépe nezastavovat, protože to zhoršuje přehled na cestě a zvyšuje
riziko pro děti.
Ignorovat
ověřené věci (směrnice) je proti zdravému rozumu. Je to stejně tak úspěšné,
jako se pokoušet přidávat majoránku, či kopr do kynutých knedlíků. Ne, nemluvíme
o tom, že člověk nemá zkoumat a zkoušet nové věci, ale říkáme, že úspěch
experimentátora velmi závisí na jeho znalostech toho, co fungovalo předtím.
Toto
všechno tady musíme probrat velmi důrazně, protože mnoho lidí má o plánování
úplně nesprávné představy a myslí si, že je třeba zahodit za hlavu fungující
věci a věnovat se jen „novým myšlenkám“. Ve skutečnosti jedna z největších
výzev managementu, je čelit až nezdravé nutkavosti homo sapiens změnit co je
úspěšné.
Pro
dobré plánování se musíme zmocnit pravdy, protože pravda a směrnice
jsou synonyma. O tom jsme na tomto blogu mluvili už 16.3.2011 v článku
Síla pravdy.
Pokud
má být strategie firmy úspěšná, potom je lépe vědět které principy tady
fungují, než nevědět a naivně doufat v zázraky.
Pavoľ Timko, zakladatel Business
Success
Žádné komentáře:
Okomentovat